Poté, co jsme se v rámci předchozích modulů zabývali základy metodiky interpretace textů právní povahy, jež je
v obecné rovině aplikovatelná na prameny různého stáří (tj. na historické i platné), se tento týden zaměříme na problematiku latinské právní terminologie.

Níže proto naleznete přehled nejfrekventovanějších právních termínů, obratů a pouček, se kterými se můžete setkat
v písemnostech středověké a raně novověké provenience. Tyto pojmy mají povětšinou původ v římskoprávních pramenech, byť řada z nich byla později modifikována.

Základní pojmy

• ius – právo
• lex – zákon (ve smyslu právního předpisu i nenormativních právních knih)
  • srov. „ius unum, lex multiplex“ (jedno právo, mnoho zákonů)
• ad hoc – k tomuto
• ex officio – z úřední povinnosti
• ex iusta causa – na základě řádného právního důvodu
• ex titulo – na základě řádného právního titulu
• in solidum – společně a nerozdílně (vyjadřuje společný závazek dvou či více dlužníků)
• ius naturale – právo přirozené
• ius civile – právo občanské
• ius privatum – právo soukromé
• ius publicum – právo veřejné
• lex retro non agit – zákon nepůsobí zpětně (smyslem této regule je, že příslušnou právní úpravu nelze obecně aplikovat na právní vztahy vzniklé před nabytím její účinnosti)
• ne bis in idem – ne dvakrát v tomtéž (podstatou zásady je, že pravomocně rozhodnutý případ nelze znovu projednat)
• per curiam – skrze soud, prostřednictvím soudu
• periculum in mora – nebezpečí z prodlení

Právní jednání

• actum, gestum, negotium
• způsoby právního jednání:
  • agere – jednat -> vyjadřuje jakékoliv právní jednání obecně
  • contrahere – uzavřít, sjednat -> typické pro závazkové právo
  • gerere – jednat mlčky, konkludentně -> např. na základě posunků
  • facere – konat, jednat, něco učinit -> podobné jako „gerere“
  • omittere – nevykonávat právo -> nečinit
  • dare – dát -> ve smyslu odevzdat
  • pati – strpět
• negotium = právní jednání
• v právních textech se v souvislosti s právními jednáními může objevovat termín „animus“ -> v takovém případě nepoužíváme překlad „duch, duše“, nýbrž „úmysl“ či „vůle“ -> např. animus possidendi, animus contrahendi atd.
• druhy:
  • negotium inter vivos – právní jednání učiněné mezi živými
  • negotium mortis causa – pořízení pro případ smrti
  • negotium onerosum – úplatné právní jednání
  • negotium lucrativum - bezplatné právní jednání
• vady právních jednání:
  • negotium nullum – neplatné právní jednání
  • negotium revocabile – naříkatelné právní jednání

Věci

• lat. res
• druhy:
  •  res corporales x incorporales – věci hmotné x nehmotné
  • res mobiles x immobiles – věci movité x nemovité
  • věci nemovité – zpravidla „fundus“, „ager“, „praedium“, „area“, „aedificium“, „aedes
    • ale „Mercis“ appellacio ad res mobiles tantum pertinet.
  • res fungibiles x non fungibiles – věci zastupitelné x nezastupitelné
  • res quae usu consumuntur x res quae usu non consumuntur – věci zuživatelné x nezuživatelné
  • universitas rerum distantium – věci hromadné
  • res sacrae, res religiosae, res sanctae
  • res quarum commercium est (in commercio) x res extra commercium
  • Pozor!!! Termín „res“ nepřekládáme vždy  jako „věc“ ve výše uvedeném významu, ale též jako „záležitost“ nebo „majetek“ -> jedná se tedy o homonymum!

Věcná práva

• dělení
  • iura in re – věcná práva k věci vlastní
    • dominium - vlastnické právo
    • condominium – spoluvlastnické právo
    • possessio – držba
  • iura in re aliena – věcná práva k věci cizí
    • servitutes – služebnosti
    • usus – právo užívací
    • ususfructus – právo požívací
• základní pojmy:
  • res, bonum, patrimonium – majetek; pro „res“ platí také překlad „věc“
  • peculium – majetek, který svěřuje pater familias svému synovi nebo sluhovi 
  • alienatio - zcizení (nikoliv odcizení!)

Závazkové právo

• základní pojmy:
  • contractus – smlouva; pactum – dohoda; contrahere – uzavřít; obligatio – závazek; obligare – zavázat se
  • credere – půjčit peníze; debere – dlužit, mít povinnost; nomen – pohledávka (pozor, též lze přeložit jako jméno nebo název!); debitum – dluh; creditum – půjčka
• subjekty:
  • creditor – věřitel; debitor - dlužník
• základní smluvní typy:
  • emptio venditio – kupní smlouva, trhová smlouva; mutuum – půjčka; commodatum – výpůjčka; locatio – conductio – nájemní smlouva; depositum – smlouva o úschově; mandatum – smlouva příkazní; societas – společenská smlouva; pignus – zástavní smlouva

Rodinné právo

• základní pojmy: 
  • pater familias – hlava rodiny (např. hospodář atd.); filii, pueri - děti; matrimonium – manželství; uzavřít manželství – contractus matrimonialis (kanonické právo) x contrahere matrimonium (římské právo); concubinatus – nesezdané soužití muže a ženy; divortium – rozvod; repudium – zapuzení; affinitas – švagrovství

Dědické právo

• subjekty:
  • zůstavitel – testator -> rozlišujeme, zda  pořídil  závěť (testatus) nebo nepořídil (intestatus
  • dědic – heres
• závěť – testamentum, ultima voluntas, staročesky „kšaft“
  • určení dědice v závěti – heredis institutio

• pozůstalost – hereditas (pozor, ve středověku se tento termín běžně používal také ve významu "nemovitost")
  • pozůstalost u níž převyšují pasiva, tedy dluhy, se nazývá „hereditas damnosa“
• dědická sukcese – successio in universum ius (doslovně se jedná o nástupnictví do všech práv a povinností, která zůstavitel měl v okamžiku smrti)
• přijetí dědictví – hereditas aditio

Trestní právo

• základní pojmy: 
  • crimen – v zásadě protiprávní jednání veřejnoprávní -> trestný čin; delictum – protiprávní jednání zpravidla soukromoprávní -> soukromoprávní delikt
  • poena - trest; poena pecuniaria – peněžitý trest
• jednotlivá protiprávní jednání:
  • rapina – loupež -> oproti krádeži násilný prvek
  • furtum – krádež
  • dolus – podvod; pozor, v některých případech znamená termín „dolus“ také úmysl -> např. „dolus malus“ = zlý úmysl
  • homicidium – vražda
  • iniuria – bezpráví, urážka na cti
  • adulterium – cizoložství
  • stuprum – sexuální styk s neprovdanou ženou
  • fornicatio – sexuální styk mezi nesezdaným párem (používá se až ve středověku)

Procesní právo

• základní pojmy:
  • iudex – soudce, v městském právu také rychtář
  • iuratus - přísežný
  • iudicium – soud (též soudní rozhodnutí)
    • ekviv. pro soud: forum, curia
• procesní strany:
  • actor – žalobce
  • reus – žalovaný
  • accusator – žalobce
  • accusatus – obžalovaný
• procesní prostředky:
  • actio – žaloba
  • accusatio – obžaloba
  • citatio – půhon nebo-li předvolání k soudu

 
1) Proč při interpretaci středověkých právních pramenů hovoříme spíše o deliktech než o trestných činech?

2) Jaký je rozdíl mezi termínem "contractus matrimonialis" a "contrahere matrimonium"? Vysvětlete.

3) Uveďte min. jedno synonymum pro latinský termín "negotium".

4) Zamyslete se nad skutkovou podstatou deliktů "furtum" a "rapina". Jaký je mezi nimi rozdíl? A jak jsou tato protiprávní jednání upravena v platné právní úpravě?

5) Uveďte příklad právního jednání, jež lze učinit tzv. "inter vivos". Zdůvodněte.

 
Milé kolegyně,

níže naleznete několik ustanovení z Příručky práva městského Jana z Gelnhausenu, jež se dotýkají pojmu "hereditas".
S odkazem na výklad obsažený v tomto modulu připomínám, že se jedná o termín, jehož význam se v průběhu dějin měnil. Vaším úkolem proto bude, abyste obsah těchto ustanovení interpretovaly a pokusily se určit, do které oblasti příslušná pravidla spadají a uvedly proč (tj. právo osob, věcná práva, závazkové právo, manželské právo, dědické právo nebo trestní/deliktní právo). Původní znění jsem pro zjednodušení opatřila českým překladem, s výjimkou termínu "hereditas", jenž bude v textu ponechán v podobě "h.".

Termín odevzdání je výjimečně posunut na pondělí 15.11.2021 (včetně).

(De hereditatibus)
Čl. 484 De hereditatibus in genere
Si possessor hereditatis ipsam anno et die tenuerit et libere sine impeticione possedit, impeticione per quemcumque postea facta cassa est et vana. Infra autem dictum tempus, quod continet prescripcionem, que in iure civili est annus et diurna, tenetur venditor emptori hereditatem resignatam ab omnibus impeticionibus disbrigare.

Překlad: Obecně o h.

Jestliže držitel drží h. rok a den, a to svobodně a bez námitek, platí, že později vznesené námitky jsou považovány za neplatné. Během řečené doby, kterou nazýváme promlčecí lhůtou, jež v civilním (městském) právu činí rok a den, je prodávající povinen h. případných námitek zprostit.

Čl. 488 De resignacione hereditatis
Hereditas primum per venditorem in manus iudicis assignanda est, quia eam ulterius emptori resignet.

Překlad: O vzdání h.

Prodávající prvně předává h. do rukou soudce, pročež se následně vzdává kupujícímu.

Čl. 494 De hereditatum tradicione
Hereditatum tradicio solum fieri debet coram iudice et iuratis.

Překlad: O předání h.

Předání h. může být učiněno pouze před soudcem a přísežnými.

Čl. 496 De resignacione, quam sequitur prescripcio

Resignacio vero, quam prescripcio sequitur, est tantum coram actuato iudicio facienda.

Překlad: O vzdání, po němž následuje promlčení

Vzdání, po němž následuje promlčení, lze učinit pouze před soudem.