Tento koncept byl popsán G. E. Hutchinsonem v roce 1957 za účelem vytvořit povědomí o limitech rozšíření populací v závislosti na přírodních podmínkách a byl jakýmsi vylepšeným modelem předchozích pokusů o totéž (Grinnell 1917 a Elton 1927). Hutchinson došel k závěru, že rozšíření každého druhu je podmíněno mnoha přírodními faktory. Přírodní prostředí jako celek označil jako seskupení dimenzí, kde osa každé dimenze charakterizuje rozdílné přírodní odchylky a proměny. Druhová nika je potom označena jako kombinace těchto různých proměn, které umožňují druhům přežít, rozmnožovat se a navyšovat svoje počty.

Obr. 14: (A) Diagram reprezentující dvě dimenze - salinitu a teplotu - niky hypotetického vodního druhu. Šedý kruh reprezentuje kombinaci těchto dvou proměnných - široké rozpětí teplot, ale úzké rozpětí salinity - kde druh může přežít, množit se a jeho populace může růst. V grafech (B) a (C) je míra populačního růstu druhu vynesena jako funkce každé proměnné. Přerušovaná čára značí nulovou hodnotu pro grafické vyjádření niky - kruhu na obrázku (A) (Lomolino et al. 2006).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

BEGON, M., HARPER, J.L. & TOWNSEND, C.R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva. 1. vyd. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. 949 s. ISBN 8070676957

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

ELTON, C. (1927): Animal Ecology. Macmillan, New York.

GRINNEL, J. (1917): The niche-relationship of the California thrasher. Auk 34: 427-433.

KREBS, CH.J. (2001): Ecology: the experimental analysis of distribution and abundance. 5th ed. San Francisco, Calif.: Benjamin Cummings. 695 s. ISBN 0321042891.

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8