Vlastnosti zinku

Zinek se podařilo připravit ve 13. století v Indii (redukcí oxidu zinečnatého dřevěným uhlím při 1000 °C a kondenzací zinkových par za nepřístupu vzduchu), jeho slitina s mědí (mosaz) byla známa už mnohem dříve (před 3500 lety), protože její příprava nevyžaduje izolaci kovového zinku. V periodickém systému následuje zinek bezprostředně za přechodnými kovy, ale svými vlastnostmi se od nich výrazně liší. Je důležitým biogenním prvkem.

Obsah zinku v zemské kůře je 76 ppm, v přírodě se vyskytuje ve formě sloučenin často spolu s olovem a stříbrem. Jeho nejdůležitějšími minerály jsou sfalerit (blejno zinkové) ZnS, zinkit ZnO a smithsonit (kalamín) ZnCO3. Zinek je významným biogenním prvkem.

Zinek je stříbrolesklý měkký neušlechtilý kov, za laboratorní teploty křehký, nad 150 °C kujný a tažný. Krystaluje v deformovaném nejtěsnějším hexagonálním uspořádání (HCP).

Důsledkem energetické nevýhodnosti vazebného využití 3d-orbitalů je výrazné snížení variability vazebných možností zinku oproti přechodným kovům. Dominuje u něj oxidační stupeň +II. Vzhledem k úplnému zaplnění 3d-orbitalů jsou sloučeniny zinku diamagnetické a většinou bezbarvé. Podstatně větší poměr náboje jádra k poloměru atomu oproti kovům alkalických zemin je příčinou vyšších ionizačních energií, a tím i menší možnosti tvořit iontové vazby. 3d-elektrony nejsou využitelné k tvorbě dativních π-vazeb. V sloučeninách se uplatňují koordinační čísla dvě až šest, převažuje tetraedrické uspořádání.

Zinek se rozpouští se ve zředěných

Zn + 2 HCl → ZnCl2 + H2

i v koncentrovaných oxidujících kyselinách

Zn + 2 H2SO4 → ZnSO4 + SO2 + 2 H2O

Rozpouští se i ve vodných roztocích silných hydroxidů

Zn + 2 H2O + 2 OH → [Zn(OH)4]2− + H2

Zinek se vzdušným kyslíkem na povrchu oxiduje už za laboratorní teploty, reaguje přímo s halogeny a se sírou a je netečný k vodíku, uhlíku a dusíku. Amalgam zinku je důležitým redukčním činidlem.

Zinkové minerály jsou rozptýlené a před zpracováním je třeba je zkoncentrovat. Smithsonit se převede na oxid, z něhož se kov získá po rozpuštění v kyselině sírové elektrolyticky (v 99,95% čistotě) nebo se využije redukce koksem

ZnO + C → Zn + CO

Takto připravený produkt se čistí vakuovou destilací.

Zinek se používá jako antikorozní vrstva k ochraně železa (až 40 % roční produkce), tvoří řadu významných slitin (s mědí mosazi, s mědí a stříbrem „nové stříbro“). Velké množství zinku se spotřebuje k výrobě suchých článků (Leclanchéovy, rtuťové a alkalické manganové články).