Hydrid zinečnatý ZnH2 lze získat reakcí vhodného halogenidu zinečnatého s hydridem alkalického kovu jako poměrně stabilní pevnou bílou nerozpustnou látku. Acetylid a nitrid zinku nejsou stabilními látkami.
Oxid zinečnatý ZnO je nejdůležitější z průmyslově vyráběných sloučenin zinku. Lze ho mimo spalováním kovu získat i řadou jiných reakcí
Má wurtzitovou strukturu (koordinační čísla zinku i kyslíku jsou čtyři), je bílý a zahříváním vratně žloutne (zbarvení působí ztráta nepatrné části atomů kyslíku při zahřívání spojená se vznikem defektů krystalové mříže, obohacením ZnO o 0,02 až 0,03 % Zn lze získat produkty v celé škále barev). Je málo rozpustný ve vodě a lze ho sublimovat (to naznačuje převážně kovalentní charakter vazeb Zn-O. Oxid zinečnatý se používá při výrobě pryže (jeho přídavek zkracuje dobu vulkanizace), zinečnatých mýdel (sušidla nátěrových hmot, stabilizátory plastů, fungicidy), zinkových ferritů (spinelové struktury se složením ZnxIIM1-xIIFe2IIIO4, M = Mn, Ni), speciálních skel a glazur a jako bílý netoxický pigment do barev (zinková běloba). Hydratované peroxidy ZnO2 proměnlivého složení vznikají působením peroxidu vodíku na hydroxid zinečnatý.
Bílý sulfid zinečnatý ZnS krystaluje buď jako kubický sfalerit nebo hexagonální wurtzit (vysokoteplotní modifikace). Podobně jako oxid se i sulfid zinečnatý používá jako bílý pigment (často ve směsi se síranem barnatým pod názvem litophon). Je-li znečištěn stopami mědi nebo manganu, fosforeskuje (toho se využívá při výrobě televizních obrazovek). Čerstvě vysrážený produkt se se snadno rozpouští v kyselinách za vývoje sulfánu, vyžíháním se jeho reaktivita sníží.
Jsou známy všechny čtyři halogenidy ZnX2,které lze připravit z oxidu, hydroxidu nebo uhličitanu reakcemi s halogenovodíkovými kyselinami. Pouze převážně iontový fluorid je ve vodě málo rozpustný, v ostatních halogenidech převažuje kovalentní vazebná interakce, a jsou proto ve vodě velmi dobře rozpustné. Z roztoků krystalují jako hydráty, bezvodé chloridy, bromidy a jodidy mají vrstevnaté struktury a nejlépe se získají působením halogenovodíků nebo elementárních halogenů na zahřátý kov. V metalurgii slouží chlorid zinečnatý ZnCl2 jako součást tavidel, protože se v něm dobře rozpouštějí některé kovové oxidy, jeho koncentrované vodné roztoky rozpouštějí škrob, celulosu a hedvábí (toho se využívá v textilním průmyslu).
Hydroxid zinečnatý Zn(OH)2 je bílá, ve vodě nepatrně rozpustná látka. Základem jeho struktury jsou vrcholy spojené tetraedry Zn(OH)4. Připravuje se srážením rozpustných solí zinečnatých hydroxidy alkalických kovů. V nadbytku alkalického hydroxidu se hydroxid zinečnatý rozpouští za tvorby tetrahydroxozinečnatanů [Zn(OH)4]2−. Rozpouští se ve vodných roztocích amoniaku na stabilní amminkomplexy
Zinečnaté soli oxokyselin jsou často izomorfní se solemi hořečnatými (rozpustné jsou síran, dusičnan, chloristan a octan). V roztocích zinečnatých solí je převládající částicí [Zn(H2O)6]2+, v důsledku hydrolýzy jsou přítomny i ionty [Zn(H2O)5(OH)]+. Heptahydrát síranu zinečnatého ZnSO4.7H2O je znám jako bílá skalice. Uhličitan zinečnatý ZnCO3 se tvoří srážením roztoku rozpustné solí zinečnaté oxidem uhličitým a termicky se snadno rozkládá na oxid zinečnatý a uhličitý.