Chrom je stříbrobílý vysoce vyleštitelný kov krystalující v prostorově centrované kubické mřížce.

Může vystupovat v oxidačních stavech +VI až -II, nejstabilnějším oxidačním stupněm je +III. CrVI existuje téměř výlučně v oxosloučeninách, které jsou silnými oxidačními činidly. Určitou podobnost prvků 16. a 6. skupiny lze nalézt pouze u sloučenin obsahujících chrom resp. síru v oxidačním stavu +VI (podobná rozpustnost a izomorfie řady síranů a chromanů, SO3/CrO3, SO2Cl2/CrO2Cl2).

Chrom je za laboratorní teploty na vzduchu stálé (pokrývá se neviditelnou, ale souvislou vrstvičkou oxidu), po zahřátí reaguje s řadou nekovů. Snadno se chemicky i elektrochemicky pasivuje a stává se pak odolným i proti účinku zředěných kyselin. Je znám hydrid CrH, karbid Cr3C2 je reaktivnější než karbidy prvků, které mu v první přechodné řadě předcházejí.

Halogenidy chromové s výjimkou fluoridu nejsou známy. Sloučeniny chromičné a chromičité jsou stálé jen v bezvodém stavu, ve vodném roztoku rychle disproporcionují na sloučeniny chromité a chromové.

Sloučeniny chromnaté jsou ve vodném prostředí silnými redukčními činidly (rychlost a kvantitativnost jejich reakce s dikyslíkem se využí vá při odstraňování stop kyslíku z inertních plynů) a přecházejí na sloučeniny chromité.

Redukcí chromitu v elektrické peci koksem se připravuje slitina chromu se železem (obsahuje i uhlík) zvaná ferrochrom

FeCr2O4 + 4 C→ Fe + 2 Cr + 4 CO

Čistý chrom lze připravit elektrolýzou roztoků chromitých solí nebo aluminotermicky

Cr2O3 (s) + 2 Al (s)→ 2 Cr (s) + Al2O3 (s); ΔH0 = -543,4 kJ

Ferrochrom se přidává do ocelí ke zlepšení mechanických vlastností i odolnosti proti korozi. Slitiny železa s niklem (≈ 8 %) a chromem (≈ 18 %) jsou nerezavějící oceli užívané v chemickém a potravinářském průmyslu. Chrom se také často používá k povrchové úpravě jiných kovů (z dekorativních nebo ochranných důvodů). Značné množství chromitu se spotřebuje na výrobu chrommagnezitových cihel používaných k vyzdívání vysokých pecí při výrobě železa.