Daň, poplatek, subjekt poplatku, předmět, základ, sazba, korekční prvky, placení a správa poplatků.
Zákonná úprava:
Z. č. 280/2009 Sb., daňový řád, v platném znění.
II. Pojem daň a
charakteristika daně a poplatku v daňovém řádu
Poplatky vyměřuje, vybírá a vymáhá
úřad (soud) příslušný k provedení zpoplatněného úkonu, nestanoví-li Sazebník příslušných poplatků jinak.
Zákon o správních a soudních poplatcích obsahuje jak
hmotněprávní, tak i procesně právní ustanovení. Jím provedená právní úprava
však není kompletní, zejména v procesu, a proto je potřeba tam, kde zákon o
správních a soudních poplatcích neobsahuje vlastní úpravu, realizovat příslušná ustanovení
jiných právních předpisů. V oblasti poplatků je takovým právním
předpisem daňový řád č. 280/2009 Sb. Ten má v oblasti daňového práva
procesního povahu obecného právního předpisu. Užití daňového řádu při správě poplatků vyplývá v prvé řadě ze zákonného vymezení působnosti
tohoto zákona, jak je provedeno § 2 odst. 3 DŘ.
Správní a soudní poplatky jsou vedle daní, dalších
poplatků, odvodů a záloh na tyto příjmy daňovým řádem vymezeny pod pojmem „daň“. Daní se pro účely DŘ rozumí
a) peněžité plnění, které zákon označuje jako
daň, clo nebo poplatek,
b) peněžité plnění, pokud zákon stanoví, že se
při jeho správě postupuje podle tohoto zákona,
c) peněžité plnění v rámci dělené správy.
Pojem „daň“ zahrnuje rovněž daňový
odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně.
Vzhledem k tomu, že obecná procesní úprava
obsažená v daňovém řádu dopadá na širokou škálu hmotněprávních zákonů
upravujících různé druhy peněžitých plnění, je nutné pod pojem „daň“ podřadit
jednak daň v tradičním slova smyslu (tzn. daň z příjmů, daň z přidané hodnoty,
spotřební daň, daň silniční, daň z nemovitých věcí a daň z nabytí
nemovitých věcí), dále pak clo nebo poplatek, jakož i další peněžitá plnění,
jejichž správa se podle zmocnění zvláštního zákona má řídit podle obecného
daňového procesu. Z poplatků jsou zde podřazeny zejména poplatky správní,
soudní, místní a další poplatky, kde zákon, který je vymezuje, nestanoví, že je
o nich rozhodováno podle správního řádu, a které splňují obsah pojmu poplatek.
Podle odborné literatury (Funk, V. Naše berní právo, Praha, 1936), „poplatky jsou
dávky, které se vybírají u příležitosti, kde vyvolává se osobou soukromou
určitý úkon úřední, a slouží jako úplata a náhrada nákladu, touto činností
jednotlivce způsobeného“. Zmíněná peněžitá plnění, dále označovaná již pouze
jako daně, musí být zároveň příjmem veřejného peněžního fondu, veřejného
rozpočtu.
Pod
pojem daň
jsou pro potřeby daňového řádu zařazeny daně ve všech možných formách
předvídaných daňovými zákony, označené jako způsoby zdanění, současně je možné
konstatovat, že daň nemusí být jen příjmem veřejného rozpočtu, tj. výdajem
daňového subjektu, ale může být i
vratkou veřejného rozpočtu například daňový odpočet v zákoně o DPH označen
jako nadměrný odpočet nebo jiným nárokem, což může být daňová ztráta,
popřípadě daňový bonus u daně z příjmů fyzických osob. Označení daňový
odpočet a daňová ztráta jsou v DŘ pojata obecně, ale konkrétní označení
stejného významu najdeme v jednotlivých speciálních zákonech.
Pojem
daň
v dalším textu daňového řádu zahrnuje rovněž peněžité plnění, které daňový řád
označuje jako clo, peněžité plnění,
pokud zákon stanoví, že se při jeho správě postupuje podle daňového řádu, a
dále také pod vymezení pojmu „daň“ je podřazeno peněžité plnění v rámci dělené
správy.
Správa daní a
poplatků
Se skutečností, že poplatky
vyměřuje, vybírá a vymáhá úřad-soud příslušný k provedení úkonu, úzce
souvisí nejen zákon o správních a soudních poplatcích, ale zejména daňový řád, který
pojednává primárně o tom, co je správa daní, tzn. včetně poplatků, a speciálně
je upravena v jednotlivých daňových a poplatkových zákonech tak, aby
odpovídala jejich zvláštnostem a naplňovala účel své existence. Tento účel je
patrný z vymezení správy daně v již neplatném zákoně o správě daní a
poplatků č. 337/1992 Sb., podle kterého „Správou daně se rozumí právo činit opatření
potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových
povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat,
vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle zákona o správě daní a poplatků
jejich splnění ve stanovené výši a době“.
Aktuálně účinný daňový řád č. 280/2009
Sb., definuje v § 1 odst. 2 správu daně
jako postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a poplatků a
zabezpečení jejich úhrady. Ke splnění tohoto cíle přiznává správci daně
pravomoci, konkrétně vedení daňových řízení a jiných řízení podle daňového
řádu, provádění vyhledávací činnosti, kontrolu plnění povinností osob
zúčastněných na správě daní, vyzývání ke splnění povinností a zabezpečování
placení daní. Dále má oprávnění zřídit a vést registry a evidence daňových
subjektů a jejich daňových povinností.
Správa daně je jedním z úseků státní
správy, který má za úkol spravedlivě v souladu se zákonem zajistit
prostředky veřejných rozpočtů, jaké jsou jim určeny. Prostřednictvím správy
daní je pečováno o příjmy státního rozpočtu, územních rozpočtů tj. rozpočtů
obcí a krajů a o příjmy státních fondů a Národního fondu.
Výraz „správné“ uplatněný v definici správy daní, je v této souvislosti určující. Správné zjištění daně (poplatku) nemůže být ovládáno pouze snahou získat co nejvyšší částky veřejného rozpočtu. Judikatura opakovaně vyjádřila stanovisko, že daňová politika nemůže být pouze jednostranná a zabývat se jen zájmem státu, kraje či obce, ale jedná se o vzájemné působení, kdy nejde pouze o to, aby daňové subjekty hradily svoje nedoplatky, ale aby nedocházelo ani k situaci opačné, kdy daňový subjekt odvede více, než měl a správce daně zůstane nečinný. Správce daně sice primárně není povinen zkoumat, zda daňový subjekt nepochybil ve svůj neprospěch, pokud však takovouto skutečnost (i bez vlastního přičinění) zjistí, měl by učinit kroky potřebné k zahlazení takovéhoto stavu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2007, č. j. 1 Ans 1/2007 – 91, nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 116/96, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. 5 Afs 151/2004 – 73)..
Věcná a místní příslušnost správce daně -
orgánu/úřadu, soudu
Správu daní vykonávají správci daně, což jsou orgány veřejné
moci, kterým zákon svěřil správu určitých daní a poplatků do jejich věcné
působnosti. Správní poplatky spravují ty správní úřady, jejichž správní úkon je
zpoplatněn podle zákona o správních poplatcích. Soudní poplatky obdobně
spravují soudy. Správu místních poplatků vykonává příslušný obecní úřad obce,
která místní poplatek zavedla. Vedle věcné příslušnosti je nutné rozlišovat
ještě místní příslušnost. Ta je
také určena zákonem. Většinou se řídí bydlištěm nebo sídlem poplatníka nebo
plátce daně a u daní spojených s nemovitými věcmi místem, kde se nemovitá
věc nachází. V případě zpoplatnění správních
úkonů se řídí sídlem orgánu/úřadu, který úkon provedl nebo jej má provést.
Pro správní asoudní poplatky je správcem daně místně a věcné příslušný správní úřad, soud, orgán veřejné moci, který tyto poplatky jednak vyměřuje, vybírá a vymáhá.
Jak bylo výše uvedeno, v souladu s § 2
daňového řádu jsou správní a soudní poplatky zahrnuty pod tzv. charakteristiku daň. Proto lze aplikovat na poplatkové řízení a
správu poplatků některé definice a závěry finanční teorie platné pro řízení
daňové a pro správu daní. Správa daní je určitou výsečí výkonu veřejné
správy, a to jak po stránce organizační, tak
stránce funkční, jejímž předmětem je daň, tak jak je vymezena v § 2
daňového řádu, tedy ve smyslu charakteristiky „daň“. Přes rozšíření o některé
další příjmy veřejných rozpočtů jako je například clo nebo příslušenství daně,
v případě správních a soudních poplatků se jejich zahrnutí pod legislativní zkratku daň
vůči předchozí úpravě nemění.
BAKEŠ, Milan, Marie KARFÍKOVÁ, Petr
Kotáb, Hana Marková a kolektiv. Finanční
právo. 5. upravené vydání. Praha: C.H.Beck, 2009.
KARFÍKOVÁ, Marie. Teorie finančního práva a finanční vědy. Praha: Wolters Kluwer, 2018. Právní monografie. ISBN 978-80-7552-935-0.
KOBÍK, Jaroslav, KOHOUTKOVÁ, Alena. Daňový
řád s komentářem. 1. vydání. Olomouc: ANAG, 2010.
BAXA, Josef a kolektiv autorů. Daňový řád.
Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer,
a.s., 2011.
MRKÝVKA, Petr. Finanční správa. 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, 1997, s. 37.
MRKÝVKA, Petr, PAŘÍZKOVÁ, Ivana. Základy finančního
práva. 1. vyd. Brno: Masarykova
univerzita, 2009,
MRKÝVKA, Petr, RADVAN, Michal. Finanční
právo a finanční správa, berní právo. Masarykova univerzita: Brno, Masarykova
univerzita a nakladatelství Doplněk, 2008.
POTĚŠIL, Lukáš. Zákon o správních poplatcích a předpisy související: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7552-781-3.
SMRŽOVÁ, Petra a Petr MRKÝVKA. Finanční a daňové právo. 2. aktualizované a doplněné vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2016. ISBN 978-80-7380-639-2.
VEČEŘA, Jiří. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7478-875-8.
Nález Ústavního
soudu sp. zn. PL ÚS 1/12 ze dne 27.11.2012, vyhlášeného dne 10.12.2012 ve
Sbírce zákonů pod č. 437/2012 Sb.
7
Afs 4/2012 – 49
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15.
9. 2011, č. j. 62 Af 35/2010 - 77, zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže ze dne ze dne 18. 2. 2010, č. j.
ÚOHS–R113/2009/VZ-2423/2010/310-ASc, a věc vrátil Úřadu pro ochranu hospodářské
soutěže (dále jen „stěžovatel“) k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím byl
zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
ze dne 7. 7. 2009,
č. j. ÚOHS-S113/2002/VZ-8433/2009/510/IFa,
kterým bylo zastaveno správní řízení z důvodu
bezpředmětnosti návrhu (výrok I.),
zamítnut návrh na přiznání náhrady nákladů řízení žalobci
(dále jen „účastník řízení“) ve výši
330.415 Kč (výrok II.) a rozhodnuto, že se nevrací zaplacený
správní poplatek ve výši 100.000 Kč (výrok
III.). V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že žalobní argumentace
směřovala výlučně proti závěrům, které stěžovatel učinil ve vztahu k
zaplacenému správnímu poplatku. Danou věc
11 A
190/2010 – 57
Městský soud v Praze rozhodl v senátě
složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a
JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce F. S. proti žalovanému Krajskému
úřadu Středočeského kraje, se sídlem v Praze 5, Zborovská 11, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 11.6.2010, č.j.: 094840/2010/KUSK,-
k § 7 zákona č. 634/2004 Sb., o správních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů Je-li předmětem řízení ve věci přezkum
rozhodnutí o nevrácení správního poplatku, toto rozhodnutí je přezkoumáváno
soudem z hlediska uplatněných žalobních námitek. Jestliže z obsahu žaloby
vyplývá, že žalobce namítal, že zaplatil poplatky dobrovolně, otázka
„dobrovolnosti“ či „nedobrovolnosti“ úhrady správního poplatku není hlediskem,
které má být posuzováno při úvaze o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky
pro vrácení správního poplatku.
Při
přezkumu rozhodnutí o nevrácení správního poplatku není otázka „dobrovolnosti“
či „nedobrovolnosti“ úhrady tohoto poplatku hlediskem, které má být posuzováno
při úvaze o tom, zda jsou či nejsou splněny podmínky pro vrácení správního
poplatku.