6 Geologie – jeden z klíčů k budoucnosti lidstva

Je nespočet publikací o tom, jak se bude dále vyvíjet Země, život a člověk. Je totiž snadné psát o tom, jak to bude vypadat za sto, tisíc, milion let. To zde určitě nebude nikdo, kdo by mohl za málo podložené fantazie autory kritizovat. Podívejme se proto podrobněji na změny podmínek, které nás čekají v nejbližších desítkách let.

Patří k nim:

1. Přelidnění

   Počet obyvatel Země neustále roste (obr. 138, obr. 139), dnes dosahuje 6,7 miliardy a při zachování dosavadního trendu by v roce 2050 mohl dosáhnout 10 miliard. To ovšem již přesahuje možnosti udržitelného rozvoje. Je proto v zájmu všeho lidstva, aby se tento vývoj zastavil. Zdá se, že již i příroda přistupuje k omezování. Projevuje se to ve snižování porodnosti (z různých důvodů) i ve snižování plodnosti u mužů i žen.

2. Nedostatek vody

   V mnoha zemích již začal být problém dostatku vody. Příčinou jsou změny klimatu (vysychání afrických jezer), neu­vážené zásahy do režimu hydrosféry (Aralské jezero, Mrtvé moře), zvyšování počtu obyvatel a potřeb zavlažování (Středomoří, jihozápad USA, státy jihovýchodní Asie s vysokým počtem obyvatel). Dá se předpokládat, že válečné konflikty motivované potřebou vody na sebe nedají dlouho čekat. Dá se dále předpokládat, že v roce 2025 budou až 2 miliardy lidí žít v oblastech s vážným nedostatkem vody.

3. Koncentrace obyvatel Země ve městech

   Od 20. století probíhá výrazný trend koncentrace obyvatel Země ve městech. Zatímco v roce 1950 žila ve městech asi 1/3 obyvatel, nyní je to již více než polovina. K nejrychleji rostoucím patří např. saúdskoarabský El- Rijád, který měl v roce 1972 jen 500 000 obyvatel a v roce 2007 již více než 2 miliony. Podobně jsou na tom velké městské aglomerace Mexico City, Las Vegas, Dillí, Peking, ale i Londýn, Rio de Janeiro či Bukurešť. Tím se zvyšuje spotřeba vody, surovin, potřeba dopravních kapacit a produkce odpadů. I v České republice produkují velká města (Praha, Brno, Plzeň., Ostrava) více komunálních odpadů než největší průmyslové podniky. Např. v Praze je světový průměr obsahu kovů v půdách (olovo, kadmium, měď a další) převýšen až 500 krát. Velká města působí jako větrolamy, vytvářejí specifické sídlištní formy georeliéfu, ovlivňují výrazně koloběh vody a klima. Města mají až o 6 °C vyšší průměrnou teplotu než okolní krajina a vytvářejí tak tzv. městské tepelné ostrovy (UHI – urban heat islands). Dochází v nich rozsáhlému znečištění ovzduší (vzniku smogu dopravou, kouřovými plyny) i litosféry, jejíž znečištění zasahuje do hloubky až 10 km. Při tom jsou města velmi zranitelná epidemiemi a dalšími přírodními katastrofami, např. sopečnou činností (Tokio, Manila, Djakarta), zemětřeseními (Los Angeles, San Francisco, Ósaka a další japonská, indonézská a čínská města), záplavami a vlnami tsunami (Hongkong, Londýn, Amsterdam, Benátky, Kalkuta aj.). S růstem měst rostou požadavky na zásobování, dopravu likvidaci odpadků (člověk ve městech produkuje v průměru 1–2 kg odpadků denně). Je proto žádoucí růst měst regulovat.

4. Změny klimatických podmínek

   Ve vývoji Země po vzniku atmosféry dochází k rychlým změnám klimatických podmínek. Zdá se, že hlavním důvodem jsou perio­dické i neperiodické změny sluneční aktivity. Průměrné teplota se během posledních 200 000 let podle měření izotopů kyslíku v přírůstkových zónách grónského ledovce měnila během několika let často o 1 °C–20 °C. To se nezměnilo ani s nástupem ledových a střídajících se meziledových dob. Určitá souvislost se přitom zdá souviset s vývojem člověka. Změny byly prokázány i v období posledních 2000 let, které byly dříve mylně považovány za stabilní.

   Z dlouhodobého hlediska je současné období obdobím konce meziledové doby a možným nástupem nové doby ledové. S tím ovšem kontrastuje současný trend úvah o globálním oteplová­ní a jeho příčinách. Lze sotva seriózně posoudit, do jaké míry jde o přírodní proces a do jaké míry jsou tyto změny způsobeny lidskými aktivitami nebo dokonce i jen zdůrazněny ekonomické zájmy.

Předpoklady dalšího vývoje Země a člověka

Další geologický vývoj litosféry je díky pokroku geologických věd do značné míry předvídatelný. Země je asi v polovině planetárního vývoje. Tzn., že jí zbývá asi 5 miliard let. Díky nástupu existence života byly cca před více nežli 3 miliardami let spuštěny subdukční procesy, které iniciují veškerou další dynamiku (tektoniku, vulkanizmus) a zpomalují tak účinky zákona entropie. Ty se začnou výrazněji uplatňovat přibližně po dvou miliardách let. To ovšem může oddálit technický rozvoj (např. změnou oběžné dráhy, změnou orientace rotační osy Země apod.).

Podmínky pro další existenci života mohou v budoucnosti ovlivnit hlavně katastrofické události:

• dopad obřího meteoritu,
• výbuch sopky přivádějící do atmosféry jedovaté plyny či enormní množství CO₂,
• nezvládnuté pandemie apod.

Jak by mělo lidstvo reagovat na tyto tendence? V souladu s přírodními zákony a trendy by si mělo přestat vybíjet svou energii v malicherných sporech o ideje a v lokálních, ve svých důsledcích nic neřešících, válkách a soustředit se na vytvoření celosvětově akceptovatelných vztahů a z nich vyplývajících mechanizmů, které by svými možnostmi a autoritou mohly zajistit obranu před katastrofickými nástrahami přírodního vývoje.

Země je tak složitý mechanizmus vzájemných vztahů jádra, pláště a zemské kůry, vlivů vesmíru i jednotlivých povrchových geosfér (tj. anorganické litosféry, hydrosféry, atmosféry a organické biosféry, tedy toho, čemu trochu neskromně říkáme technosféra či antroposféra), že ještě jeho fungování neumíme zcela racionálně vysvětlit.

Přes intenzivní vzájemné ovlivňování jednotlivých geosfér (nebo snad proto?) uchovává a dokonce vylepšuje si Země již po miliony let velmi šetrným a cílevědomým způsobem podmínky vhodné pro udržování rovnováhy (homeostáze) tak, aby byly zachovány vztahy mezi všemi složkami geosfér, včetně další existence života.

Když si geologové koncem 20. století uvědomili význam takového udržování rovnováhy v systému Země, označili ho jako princip Gaia (Lovelock 1979, česky 2002, 1989, česky 2003), nejprve jako dobře fungující továrnu (Garrels 1971) se zásobami surovin a poté dokonce jako uvědomělý systém.

Někteří autoři mu hned dali náboženský obsah (božská Gaia smaže naše prohřešky, zapomene na naše vylomeniny vůči systému Země a odmění naši pokoru příznivým životním prostředím). Od toho je ovšem třeba se oprostit, princip je záležitost čistě odborná. Názorně vysvětluje, že systém Země se za cca 3,5 miliardy let neodchýlil z podmínek nutných k udržení života. Součástí tohoto systém je samozřejmě i lidstvo. Jakou úlohu má mít v budoucím vývoji člověk, zatím nevíme.

Teprve si začínáme uvědomovat, že každé použití nerostné suroviny, vody, každý pohyb zeminy je zásahem do přirozeného přírodního koloběhu, každý let letadla či každá jízda autem a tím způsobený zásah do koloběhu uhlíku, kyslíku a dalších prvků, každé přemístění zeminy, každý umělý kámen i každý umělý otřes zanechávají nesmazatelnou stopu v dalším vývoji Země. Vznik a existence lidstva má v systému Gaia nějaký cíl, a jakmile se od něj odchýlíme, příroda (Gaia) se nás zbaví.

Technický pokrok naznačuje, že tímto úkolem je pro lidstvo nejspíše chránit život na Zemi před nepříznivými vlivy z kosmu. A nejde jen o „invaze z Aldebaranu“, pád obřího meteoritu, anomálie v aktivitě Slunce a podobně.

Je možné, že se člověk na Zemi vyvinul proto, aby po vyčerpání možností systému přenesl život na jinou vhodnou planetu (Kužvart 2000: „od pazourku ke kosmické lodi“).

V každém případě je zřejmé, že jakékoliv činy proti sjednocení lidstva, proti globalizaci, jsou vrcholně škodlivé akty proti zájmům náš všech, proti jednotnému systému živé a neživé přírody, proti Gaie.

Je nepochybné, že narůstání globálních problémů (klimatické změny, znečišťování litosféry, hydrosféry a atmosféry, změny v biodiverzitě živočichů a rostlin, problémy zásobování a mnohojiných), si vyžadují vznik silných institucí, schopných řešit tyto otázky v celosvětovém měřítku.

Obrazový doprovod

Obr. 138 Růst počtu obyvatel Země po dobu existence člověka.
Lidové noviny 15. 8. 2008

Obr. 139 Obyvatelstvo na území dnešní ČR
od 10. století podnes.
Lidové noviny 15. 8. 2008