Hodnotová teorie A. Smitha se utvářela především jako teorie pracovní hodnoty. Navazuje na předchůdce tím, že:

Současně se jeho přístup odlišuje tím, že:

Při analýze zboží vycházel z myšlenkového schématu, které se rozvíjelo v předchozích stoletích, tzn. odlišení užitné hodnoty a směnné hodnoty. I v jeho podání zůstává užitná hodnota kategorií výroby, je souborem vlastností, které statek ve výrobě získává a které mu umožňují uspokojovat potřeby. Jako taková je nezbytným předpokladem směny. Ve vzájemném vztahu užitné a směnné hodnoty však naráží na problém, který vstoupil do historie jako tzv. Smithův paradox. Ten souvisí s tím, že v některých úvahách chápe užitnou hodnotu ve smyslu užitečnost. Paradox hodnoty byl pro něj současně důkazem, že směnná hodnota (cena) není závislá na užitné hodnotě (užitečnosti). Jako příklad uvádí diamant a vodu, kde pokud se jedná o užitečnost, je voda velice užitečná, ale její hodnota je ve srovnání s diamantem zanedbatelná.

Hodnotová teorie A. Smitha je založena na rozlišení mezi tzv. přirozenou a tržní cenou. Tržní cena je cenou za kterou se na trhu prodává a z dlouhodobého hlediska tenduje k ceně přirozené. Přirozená cena není závislá na vztahu nabídky a poptávky, ale je ovlivněna (determinována) náklady.

Popis mechanismu kolísání tržní ceny kolem ceny přirozené je přesným popisem fungování tržního mechanismu. „Jestliže u loveckého národa například vyžaduje ulovení bobra obvykle dvojnásobnou práci nežli ulovení jelena, měl by se jeden bobr přirozeně směňovat za dva jeleny… Je přirozené, že co je obvykle produktem práce dvou dnů nebo dvou hodin, by mělo mít hodnotu dvakrát větší než to, co je obvykle produktem práce jednoho dne nebo jedné hodiny.“^[13]

Ve svém popisu má na mysli, že právě takový poměr se spontánně ve směně utváří, neboť každý jiný by znamenal, že je výhodnější zabývat se jednou činností ve srovnání s druhou činností. Změna činnosti se projeví změnou nabídky, výhodnější tržní cena poklesne (na úroveň ceny přirozené) a tržní cena méně výhodné (pracovně náročnější) činnosti vzroste (na úroveň ceny přirozené).

Pro vývoj hodnotové teorie klasické politické ekonomie se stala závažnou Smithova snaha identifikovat obsah (strukturu) hodnoty. „Z kterých jednotlivých složek se skládá skutečná cena.“^[14] Odpovídá, že „hodnota, kterou dělníci přidávají surovině, rozpadá se na dvě složky: jedna z nich platí jejich mzdu, druhá zisk zaměstnavatele z veškerého kapitálu, který vložil do materiálu a mezd.“^[15]Hodnota, kterou dělníci přidávají surovině, je nově vytvořenou hodnotou, což znamená, že hodnota výrobku je tvořena dvěma složkami, hodnotou přenesenou (ze spotřebované suroviny a opotřebení zařízení – H_P) a hodnotu nově vytvořenou (vyjdeme-li z teorie pracovní hodnoty, výsledek vynaložené práce dělníků – H_N), tedy:

H = H_P + H_N

Nově vytvořená hodnota se rozkládá na důchody, v tomto případě zisk (z) a mzdu (m). Smithova snaha nalézt složky, ze kterých se hodnota skládá vyúsťuje do myšlenkové konstrukce, ve které hodnotu rozkládá na důchody: mzdu, zisk a rentu. Tím vykročil k vyslovení alternativní teorie hodnoty, tzv. důchodové teorie hodnoty, podle které je hodnota tvořena důchody. „Tři původní zdroje veškerého důchodu, jakož i veškeré směnné hodnoty, jsou mzdy, zisk a renta.“^[16]

Konstrukce se opírá o tzv. Smithovo dogma, postup, který je založen na tom, že hodnota přenesená je co do výše závislá na práci vynaložené na výrobu surovin a zařízení v předcházejících výrobách, kdy byl vynakládán rovněž kapitál a práce. Tedy, velikost hodnoty přenesené v čase t je závislá na velikosti vytvořené hodnoty v čase (t – 1). Potom můžeme obdobně vyjádřit hodnotu přenesenou v čase (t – 1).

H _{P t} = H _{t – 1} = H _{P t – 1} + m _{t – 1} + z _{t – 1}

H _{P t -1} = H _{t – 2} = H _{P t – 2} + m _{t – 2} + z _{t – 2}

Tímto způsobem je možno hodnoty přenesené vyjádřit pomocí zisků a mezd vyplacených v předchozích obdobích a hodnotu každého výrobku vyjádřit jako součet důchodů vyplacených při jeho tvorbě a tvorbě zařízení pomocí nichž se výrobek vytváří a důchodů vyplácených v souvislosti s těžbou a zpracováním použitých surovin.

Paralelnost dvojího určení hodnoty řešil časovým oddělením, kdy teorii pracovní hodnoty chápe jako adekvátní pro období předkapitalistického vývoje (nerozvinuté společnosti), a určení hodnoty důchody vztáhl k pokročilejším společnostem. ^[17]