Názory na socialismus se v první třetině 19. století staly významným myšlenkovým proudem, jehož součástí byla kritika kapitalismu a jeho hospodářských poměrů. Tyto názory šířili především:

Jejich názory se v mnohém odlišují, např. oba Francouzi nevyžadovali zavedení společenského vlastnictví, zatímco R. Owen ano. Ten měl také blíže k reálnému životu, zatímco myšlenky Fouriera a Saint-Simona jsou provázeny nerealistickými až romantickými představami.

Claude Henri de Saint-Simon na The History of Economic Thought

Pro učení Saint-Simona je typická myšlenka zákonitostí společenského vývoje. Dějiny lidské společnosti chápal jako nepřetržitý proces daný rozvojem vědy, morálky, filozofie a lidského rozumu. V dosavadním vývoji prošlo lidstvo dvěma stadii, v dalším vývojovém stadiu nastoupí industriálové a metafyzické myšlení bude nahrazeno myšlením pozitivistickým.

Proces vývoje a zdokonalování společnosti probíhá, podle Saint-Simona, nejdříve rovnoměrně a plynule, později je přerušován ostrými krizemi. V každém stadiu vývoje lidstva existují vedle sebe přežitky předcházejícího stadia a prvky nového, rodícího se systému. Nové společenské zřízení je vždy lepší, dokonalejší než předcházející.

Kapitalismus považoval za přechodné období od feudalismu k vědecko-průmyslové společnosti budoucnosti. Tehdejší společnost dělil na dvě třídy:

Ve vývoji společnosti k průmyslovému systému považoval za rozhodující boj mezi oběma uvedenými třídami.

V průmyslovém systému budou podle Saint-Simona vládnout vědci a nejdůležitější složka třídy průmyslníků – podnikatelé (továrníci), bankéři a obchodníci. Zvláště významnou hospodářskou funkci připisoval bankéřům, kteří mají pomoci úvěru regulovat celou společenskou výrobu. Společenská výroba se bude řídit podle jednotného, vědecky sestaveného plánu a jeho vypracování a realizace bude hlavním úkolem průmyslového systému. Taková přeměna společnosti nebude podle Saint-Simona vyžadovat revoluci, ale uskuteční se pokojnou cestou, silou přesvědčování, hlásáním „nového křesťanství.“

Charles Fourier na The History of Economic Thought

Charles Fourier vypracoval koncepci vývoje lidské společnosti, podle které jsou dějiny nepřetržitý progresivní a zákonitý proces. Podle Fouriera prošlo lidstvo doposud čtyřmi vývojovými stadii, epochami:

Za hlavní příčinu negativních vlastností kapitalismu považoval odtržení výroby od spotřeby a jejich ovládnutí obchodem. Odtržení výroby od spotřeby je podle Fouriera založena na rozdrobenosti průmyslu mezi různé vlastníky. Velmi ostře kritizoval negativní charakteristiky obchodu, zejména burzovní lichvářství, podvody, spekulace, prodej nekvalitních výrobků atd.

Chtěl zdokonalit společnost obnovením spojení výroby a spotřeby v tzv. falangách. Ve falangách se měl starý systém dělby práce nahradit novým, soustavou podle zájmů. Základem hospodaření falang se mělo stát zemědělství a průmysl by ho měl pouze doplňovat. Tím by se odstranil rozpor mezi městem a vesnicí, mezi fyzickou a duševní prací. Výsledky hospodaření by se rozdělovaly podle práce, vloženého kapitálu, schopností a poznatků, a to následovně:

Celkový kapitál falangy by byl rozložen mezi akcie s nízkou nominální hodnotou, aby se každý mohl stát spoluvlastníkem.

Robert Owen na The History of Economic Thought

Robert Owen se ve srovnání s oběma Francouzy více přiblížil k reálnému životu v Anglii. Celý svůj život také věnoval praktickému uskutečňování svých představ, které měly zlepšovat pracovní podmínky obyvatelstva.

Jako továrník a filantrop usiloval o zlepšení životních a pracovních podmínek pracujících. Zkrátil pracovní dobu na 10,5 hodiny (v jiných továrnách se pracovalo 13 – 14 hodin), dělníkům vyplácel plnou mzdu i v období krize, založil vzorovou školu pro děti a zřídil zřejmě první dětské jesle na světě. Později dospěl k závěru, že družstevní osady mohou být základem celospolečenské reformy, která by přispěla k odstranění námezdní práce. Družstevní osady, resp. výrobně-spotřební družstva budou fungovat na základě společného vlastnictví, kde každý člen bude pracovat podle svých schopností a výsledky hospodaření se budou rozdělovat podle potřeb. V osadách nebudou existovat bezpracné důchody ani směnné a peněžní vztahy. Směna bude nahrazena prostřednictvím společného ústředí, které se bude zabývat oceňováním, přijímáním, skladováním a výdejem výrobků.

Owen na rozdíl od Saint-Simona a Fouriera považoval za základní příčinu všech nedostatků kapitalismu soukromé vlastnictví, vykořisťování námezdní práce, náboženství a současnou formu manželství.