Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• znalost vědeckých metod epidemiologických studií;
• schopnost práce v základním a aplikovaném výzkumu v oblasti prevence (životní prostředí, životní podmínky, zdravotní stav);
• design a management edukační složky intervence;
• znalost a dovednosti pro analýzu dat se zaměřením na studium vztahů mezi faktory životních podmínek a zdravím, adekvátní využití laboratorních metod a speciálních metod;
• design, management a analýza efektivity programů primární a sekundární prevence.

Absolvent se může uplatnit jako: lékař, pracující v rozličných medicínských oborech, samostatně plánující a realizující programy primární a sekundární prevence; absolvent nelékařských magisterských oborů absolvovaných na lékařských a zdravotnických fakultách bude činný v oblasti primární a sekundární prevence a podpory zdraví včetně samostatného designu a managementu edukační složky intervence;

nutriční specialista působící v oblasti podpory zdraví a prevence nemocí výživou s kompetencemi samostatného plánování a řízení programů primární a sekundární prevence; pracovník v základním a aplikovaném výzkumu v oblasti ochrany a podpory zdraví a analýzy rizikových faktorů životních podmínek.

• Bez profesního postavení

Studijní plán zahrnuje jednak předměty, které souvisejí s hlavní náplní oboru preventivní lékařství, hygiena a epidemiologie a jednak takové předměty, které jsou užitečné pro rozvoj doktorského studenta, pro jeho schopnost odborné komunikace a prezentace výzkumných výsledků, vedení klinických a experimentálních studií, statistické hodnocení dat, apod. To vše je doplněno prohloubením studia angličtiny jako jazyka v roli lingua franca dnešní doby.

Státní doktorská zkouška z oboru Hygiena, preventivního lékařství a epidemiologie ověřuje schopnost porozumět vztahu člověka a prostředí a jejich vzájemným interakcím, významu adaptace a jejího posilování pro podporu pozitivního rozvoje zdraví jednotlivců i populace, hodnotí znalost priorit v oblasti primární prevence, schopnost rozhodování o konkrétních možnostech prevence u vybraných nepřenosných onemocnění hromadného výskytu, jako jsou např. kardiovaskulární, onkologická, metabolická, imunitní, respirační, a další onemocnění.