ESA288 Estetika a teorie hodnot

Filozofická fakulta
jaro 2012
Rozsah
0/0. 4 kr. Ukončení: k.
Vyučující
prof. Mgr. Martin Cajthaml, Ph.D. (přednášející)
Garance
prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D.
Seminář estetiky – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Ing. Ivana Vašinová
Dodavatelské pracoviště: Seminář estetiky – Filozofická fakulta
Rozvrh
Čt 14:10–15:45 C32
Předpoklady
ESAPZE Postupová zkouška z estetiky
Předmět předpokládá znalosti posluchače filozofické fakulty od úrovně druhého ročníku studia. Je doporučen posluchačům estetiky a otevřen všem posluchačům FF.
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Předmět si smí zapsat nejvýše 45 stud.
Momentální stav registrace a zápisu: zapsáno: 0/45, pouze zareg.: 0/45, pouze zareg. s předností (mateřské obory): 0/45
Jiné omezení: posluchači estetiky Bc., kteří začali své studium před více než čtyřmi semestry, musí mít splněnu postupovou zkoušku (ESAPZE), jinak si nesmí předmět zapsat
Mateřské obory/plány
předmět má 8 mateřských oborů, zobrazit
Cíle předmětu
Na konci tohoto předmětu bude student schopen porozumět a vysvětlit pojem hodnoty u D. von Hildebranda a M. Schelera. Student se naučí rozumět a interpretovat vybrané cizojazyčné texty k teorii hodnot.
Osnova
  • pojem hodnoty D. von Hildebranda
  • tři kategorie významnosti
  • významnost a motivace
  • ontologické a kvalitativní hodnoty
  • vztah hodnoty a bytí
  • pojem hodnoty u M. Schelera
Literatura
    povinná literatura
  • M. Scheler, Formalism in Ethics and Non-Formal Ethics of Values, Northwestern University Press 1973
  • Hildebrand, Dietrich von, Christian Ethics, New York, 1953.
    doporučená literatura
  • Hildebrand, Dietrich von, Ästhetik I, Gesammelte Werke, Bd. 5, Stuttgart: Kohlhammer, 1977.
  • J. Crosby, The Idea of Value and the Reform of the Traditional Metaphysics of Bonum, Aletheia I, 2 (1977), 237-245.
  • Barger, John, "The Meaningful Character of Value-Language: A Critique of the Linguistic Foundations of Emotivism, J Value Inquiry 14 (1980), 77-91.
Výukové metody
práce s textem, diskuze
Metody hodnocení
písemný test a/nebo seminární práce povinnost navštěvovat výuku (tolerovány jsou dvě neomluvené absence)
Informace učitele
Požadavky na seminární práci Seminární práce zpracovává cizojazyčný text vztahující se k tématu semináře v rozsahu asi 10-20 stran. Rozsah seminární práce je 5-8 nms. text, tj. 9.000-14.400 znaků vč. poznámek (titulní strana se nezapočítává). Seminární práce text představuje, komentuje a hodnotí Cíl práce • srozumitelně představit své téma • vysvětlit, co o něm říká text, o kterém referuji • formulovat svůj vlastní názor. Styl • je nutné rozlišovat výpovědi (tvrzení, argumenty, příklady) autora textu (= studenta) a výpovědi (tvrzení, argumenty, příklady) autora pramene (= text, o kterém referát je). Řeč pramene je cizí řečí, o níž mluvíme („von Hildebrand tvrdí, že…“). Řeč autora textu (studenta) se vede v první osobě. Čtenář seminární práce by měl mít u všech vět jasno, kdo mluví. • práce musí být srozumitelná. To znamená, že musí především autor všemu, co napsal, dokonale rozumět. Pokud nerozumí pramenu, 1. musí se nejprve pokusit mu sám porozumět; 2. pokud se mu to nepodaří, má zformulovat své těžkosti a prodiskutovat je; 3. pokud ani to nepovede k porozumění, může vysvětlit v seminární práci, proč se mu zdá text nejasný. • Seminární práce je typicky zprávou o tomto hledání porozumění a pomoc čtenáři práce podobné potíže překonat. Práce by tedy měla obsahovat popis těžkostí, nikoli je přeskakovat. • Zda čtenář seminární práce (např. vedoucí semináře) s vysvětlením souhlasí, není nejdůležitější. Důležité je, aby mu rozuměl a aby autor svůj postoj zdůvodnil. • Stojí za to rozlišovat tři typy výpovědí: 1. tvrzení – teze, myšlenka 2. argument – „protože“, doklad tvrzení 3. příklad (či protipříklad) – nejlépe vlastní Když napíšete odstavec, zkuste si říci, co je co. Pokud to není zřetelné, zkuste to ujasnit. Struktura • Úvod obsahuje formulaci problému a plán práce (seznámení s postupem, který pak bude sledovat); oboje nabízí student sám. • Závěr navazuje na otázku z úvodu a říká, čím práce k dané otázce (s pomocí referovaných filosofů) přispěla. Formulace problému, rozvinutí úvahy i naznačení odpovědi je dílem studenta. Text by vůbec neměl mít podobu parafráze souvislého pramenného textu. • Na konci práce musí být uvedena všechna použitá literatura Citáty • všechny přímé i nepřímé citace doložit udáním místa v poznámce pod čarou (chyba = plagiátorství) • každý přímý citát doprovodit parafrází, aby bylo vidět, 1. že mu autor rozumí, 2. proč ho vůbec uvádí: citát bez komentáře nemluví, proto ani není možné citátem uzavřít nějakou část či dokonce celou práci! • osnovu celé práce vytváří autor a není tedy jen výsledkem vhodného seřazení citátů. Pokud citáty vyjmete, text stále zůstává srozumitelný. Co se hodnotí • pochopení pramene a schopnost jej věrně vyložit (chyba = desinterpretace); • schopnost dát celému textu linii výkladu vedeného odněkud někam (chyba = nejasná struktura, pouhé komentování pramene apod.); • schopnost použít vlastní příklady a na nich ukázat totéž, co pramen; • schopnost najít protipříklady a na základě jejich rozboru dospět k odstupu od pramene; • obecně schopnost zaujmout odstup – ať už kritický či pochvalný – od primárního textu. Odkud čerpat informace Kromě samotného zpracovávaného textu je často potřeba doplnit ještě informace z dalších zdrojů. Před použitím konkrétní informace musíme vždy zvážit, z jakého zdroje pochází a k jakému účelu se hodí. • Zdroje prvních a předběžných informací – poskytují základní informaci o osobě, pojmu či dílu, nezabývají se detaily, neodkazují na literaturu, hodnověrnost je různorodá. Příklady: internet obecně, zápisky z přednášek (vlastní i cizí), ústní informace od spolužáků a vyučujících. Užití: umožňují předběžnou orientaci, pomáhají najít spolehlivější zdroje. • Zdroje základních informací encyklopedického charakteru – poskytují základní informaci, často také odkazy literaturu. Příklady: encyklopedie v knihovně FF MU, slovníky (česká wikipedie obvykle ne!). Užití: poskytují základní informace použitelné v další práci. • Zdroje podrobnějších informací – poskytují obšírnější zpracování tématu. Příklady: monografie k tématu, odborné časopisy (včetně internetových databází), sborníky studií. • Zdroje pochybných a nespolehlivých informací – vytvářejí zdání snadného zpracování seminární práce bez nutnosti zapojit činnost vlastního mozku. Příklad: recyklované prefabrikáty seminárních prací. Užití: žádné. Dříve než nějakou informaci citujeme v seminární práci, musíme kriticky posoudit její spolehlivost a přínos. Nespolehlivé a banální informace neuvádíme.
Další komentáře
Studijní materiály
Poznámka k ukončení předmětu: test na základě látky přednášek a zadané literatury
Předmět je zařazen také v obdobích jaro 2011.
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/jaro2012/ESA288