Teoretická informatika

Studium teoretické informatiky je zaměřeno na hlubší pochopení základních principů, ze kterých vycházejí soudobé informační technologie, včetně neklasických výpočetních systémů jako jsou neuronové sítě nebo kvantové počítače. Mimo aktivního osvojení poznatků teoretické i technické povahy je kladen zvláštní důraz na rozvoj abstraktního myšlení. Studenti si osvojí pokročilé algoritmické postupy, získají vhled do principů moderních programovacích jazyků, seznámí se s metodami pro analýzu, testování a verifikaci kódu, a porozumí možnostem a omezením nastupujících výpočetních zařízení, která fungují na odlišných principech, než klasické počítače. Získané poznatky a dovednosti připraví studenty k expertní analytické práci, která může zahrnovat i samostatný výzkum.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• analyzovat daný problém, rozpoznat výpočetní nároky a potenciální rizika spojená s jeho řešením, identifikovat možné přístupy k řešení problému a se zohledněním aktuálních poznatků z příslušných oblastí vybrat vhodnou metodu řešení
• zvolit programovací jazyk a datové struktury vhodné pro implementaci daného systému
• aplikovat techniky pro analýzu a verifikaci kódu
• posoudit potenciální přínos užití neklasických výpočetních zařízení pro řešení daného problému

Absolvent programu je připraven k práci ve společnostech zaměřených na návrh a vývoj softwarových systémů, zejména na pozicích analytika, softwarového architekta, nebo verifikátora. Uplatnění nalezne rovněž ve společnostech poskytujících konzultace a poradenství v oblasti informatiky. Solidní matematické základy společně se znalostí netriviálních algoritmických postupů jsou dobrým předpokladem i pro práci ve finančním sektoru. Získané vědomosti a dovednosti může absolvent velmi dobře zužitkovat rovněž v navazujícím doktorském studiu.

Bakalářské a magisterské studium probíhá podle celouniverzitního kreditního systému, který je v souladu s pravidly European Credit Transfer System (ECTS). Povinně volitelné předměty jsou ve studijním plánu organizovány do jedné čí více skupin; student volí povinně volitelné předměty na základě stanoveného minimálního počtu kreditů v každé skupině.

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Praxe není povinnou součástí studijního programu.

U diplomové práce se očekává, že student především prokáže schopnost zpracovat větší projekt (například vytvořit užitečný program, formulovat a dokázat netriviální tvrzení) a že dokáže své dílo zasadit do relevatního kontextu aktuálního poznání a prezentovat je formou odborného textu. Práce může být v českém, slovenském nebo anglickém jazyce. Předepsaná struktura práce zahrnuje sekce Kopie prohlášení autora školního díla, Prohlášení o autorství, Obsah, Vlastní text práce, a referencovanou Literaturu. Minimální očekávaný rozsah práce je 40 normostran, vlastního textu (včetně ilustrací).

Absolvent magisterského studijního programu může (po splnění podmínek přijetí) pokračovat v doktorském studiu na Fakultě informatiky.