Chemie a technologie materiálů pro konzervování – restaurování

a) Test studijních předpokladů nebo
b) Odborný test z chemie nebo
c) Test studijních předpokladů a odborný test z chemie

Při variantě c) se vyhodnotí oba testy zvlášť a uchazeči se započítá pro něho lepší výsledek. Pro vyhodnocení přijímacího řízení bude posuzován pouze jeden test. Uchazeči si vybírají požadovanou variantu v e-přihlášce.

Pokud budete skládat odborný test, volte termín TSP tak, aby se vám nepřekrýval s termínem odborného testu.

Při splnění požadovaných kritérií může být uchazečům prominuta přijímací zkouška. Více o této možnosti najdete zde.

Úroveň odborných testů odpovídá ve všech případech obsahu a rozsahu standardů MŠMT pro gymnázia. MAREČEK, Aleš a Jaroslav HONZA. Chemie pro čtyřletá gymnázia: 1. díl. opr. vyd. Brno: Proton, 2013, 239 s. ISBN 80-902402-0-8.

HONZA, Jaroslav a Aleš MAREČEK. Chemie pro čtyřletá gymnázia: 2. díl. vyd. Brno: Proton, 2014, 227 s. ISBN 978-80-902402-5-4.

MAREČEK, Aleš a Jaroslav HONZA. Chemie pro čtyřletá gymnázia: 3. díl. opr. vyd. Brno: Proton, 2014, 255 s. ISBN 978-80-902402-6-1.

MAREČEK, Aleš a Jaroslav HONZA. Chemie: názvosloví organických sloučenin pro studenty středních škol. 2. vyd. Brno: Proton, 2005, 64 s. ISBN 80-902402-3-2.

BENEŠOVÁ, Marika, Erna PFEIFEROVÁ a Hana SATRAPOVÁ. Odmaturuj! z chemie. 2. přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2014, 192 s. ISBN 978-80-7358-232-6.

VACÍK, Jiří. Přehled středoškolské chemie. 2. vyd. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1999, 365 s. ISBN 80-7235-108-7.

STREBLOVÁ, Eva. Souhrnné texty z chemie: pro přípravu k přijímacím zkouškám (přírodovědné obory, lékařství) I. díl. 3. upr. vyd. Praha: Karolinum, 2015, 201 s. ISBN 978-80-246-2135-7.

STREBLOVÁ, Eva. Souhrnné texty z chemie: pro přípravu k přijímacím zkouškám (přírodovědné obory, lékařství) II. díl. 3. upr. vyd. Praha: Karolinum, 2015, 237 s. ISBN 9788024621357.

Cílem programu je vychovat vysokoškolsky vzdělané odborníky - chemiky, kteří budou ve všech ohledech kvalifikováni přispět svým dílem k péči o předměty kulturního dědictví a jejich ochranu. Muzea, galerie, archivy a jiná zařízení, která mají na starosti shromažďování a ochranu památek, potřebují pro své dobré fungování řadu odborníků, mezi něž patří rovněž specialisté právě v oboru technologií a materiálů pro konzervování-restaurování. I pohled na ochranu a péči o památky je předmětem neustálého rozvoje a diskuze. Ochrana památek však není jen věcí konzervátorů-restaurátorů a neodehrává se jenom v dílnách a depozitářích, ale je věcí širokého okruhu pracovníků a to nejen v samotné instituci. Klíčem pro volbu nejvhodnějšího režimu nakládání s památkou a doporučení nejvhodnějšího konzervátorsko-restaurátorského zásahu je získání co největšího souboru podrobných informací o charakteru a stavu předmětu, přičemž se dostáváme do oblasti, kde vládnou přírodní vědy a jejich metody. Je tedy jasné, že se stále více zdůrazňuje potřeba právě takové interdisciplinární spolupráce mezi humanitními a přírodními vědami a uměleckým řemeslem a že právě taková spolupráce vede k nejlepším výsledkům.

Je proto důležité připravit pro tuto činnost kvalifikované pracovníky, tedy prohloubit nejen jejich specializované vzdělání, ale zrovna tak je nutné orientovat toto vzdělávání interdisciplinárně. Proto je program studia zaměřen na všeobecnou přípravu absolventů, opírajících se o základ především chemických, ale i ostatních přírodovědných disciplín, ale nedílnou součástí je i získání teoretických i praktických zkušenosti se základními metodikami a postupy konzervování-restaurování předmětů vyrobených s různých materiálů, anorganických (kovy, kámen, sklo, keramika) i organických (textil, kůže, papír, dřevo). Samozřejmostí a nutností je i znalost profesní etiky a přehled v oblasti společenskovědní (dějiny umění, muzeologie).

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• hodnotit charakter a stav artefaktu nebo památky a doporučit vhodné metody materiálového a technologického průzkumu
• přispět k objasnění příčin poškození a degradace předmětu nebo památky a navrhnout řešení nebo opatření k omezení jejího dalšího poškozování
• doporučit vhodný konzervátorsko-restaurátorský zásah, navrhnout jeho optimalizaci a zvolit nejvhodnější prostředky, technologie a postupy
• provést základní konzervátorský zásah na předmětu a připravit odpovídající odbornou dokumentaci včetně fotografické
• doporučit vhodné podmínky uložení předmětů a stanovit režim zacházení
• přispět k práci s předměty zhotovenými z kombinovaných materiálů na základě znalostí o vlastnostech anorganických i organických materiálech

Jako absolvent se budete orientovat v oblasti materiálové chemie, analytických i přístrojových metodách a dějinách umění. Budete moci pracovat s chemickými látkami. Zvládnete správně zacházet s předměty kulturního dědictví, navrhovat a provádět jejich analýzy a rovněž navrhovat a provádět techniky konzervátorsko-restaurátorských zásahů na předmětech vyrobených z anorganických i organických materiálů. Budete schopni pracovat s odbornou literaturou a vytvářet odbornou dokumentaci včetně fotodokumentace.

Jako absolvent můžete primárně najít uplatnění v institucích, které se věnují péči o kulturní dědictví. Jedná se o muzea, galerie, archivy, depozitáře a další.

Široký přehled v materiálech a postupech vám dává výhodu oproti úzce specializovaným odborníkům. Díky širokému spektru znalostí z oblasti přírodních věd i historie a umění pak najdete uplatnění i v jiných oborech.

Jako vystudovaní chemici však můžete nalézt práci i v běžných chemických laboratořích nebo zkušebních ústavech. Uplatníte se všude tam, kde je třeba spojovat teoretické poznatky s konkrétními praktickými problémy a postupy.

Bakalářské a magisterské studium probíhá podle celouniverzitního kreditního systému, který je v souladu s pravidly European Credit Transfer System (ECTS). Povinně volitelné předměty jsou ve studijním plánu organizovány do jedné čí více skupin; student volí povinně volitelné předměty na základě stanoveného minimálního počtu kreditů v každé skupině.

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Součástí studia je odborná praxe v muzeu či konzervátorsko-restaurátorských laboratořích. Už při studiu se můžete rovněž zapojit i do řešení řady konzervátorsko-restaurátorských projektů.

Závěrečný projekt je strukturovaný písemný výstup, který má především shrnovat dosažené výsledky studenta. Klade důraz na experimentální a tvůrčí činnost, praktické dovednosti a analytické myšlení. Konkrétní forma se volí po konzultaci s vedoucím Závěrečného projektu. Předpokládaná celková délka (včetně titulní strany, zadání a příloh) Závěrečného projektu je 15-40 stran. Teoretická část (Úvod) by měla stručně a srozumitelně představit téma, neměla by obsahovat základní principy, doporučený rozsah je max. 10 % celkové délky Závěrečného projektu.

V praktické části se předpokládá vlastní provedení zadaného úkolu studentem pod dohledem vedoucího práce, a tedy vlastní vědecko-výzkumná činnost.

Náplň praktické části může být věnována tématům základního výzkumu a vývoje (materiálové analýzy apod.), úkolem z oblasti přímého konzervování-restaurování (provedení vlastního zásahu) nebo tématu preventivní konzervace.

Ostatní náležitosti se řídí všeobecnými zásadami pro závěrečné práce na PřF MU.

Studijní program pokračuje v navazujícím magisterském studiu.