Estetika a kulturní studia

Cílem doktorského studia programu estetika a kulturní studia je příprava absolventů na funkce v akademické i neakademické sféře, všude tam, kde je vyžadována vyšší kvalifikace v oblasti umění, kultury a médií. Těmito oblastmi jsou i vyšší vzdělávání, řízení kulturních a mediálních institucí, digitální průmysl, politická a sociální oblast, nová média, ale i film, divadlo, literatura aj. Neboť kromě osvojených odborných znalostí, získal absolvent studia i analytické a tvůrčí schopnosti při řešení rozmanitých problémů praxe aplikací teoretických přístupů studia umění a kultury z diachronních i synchronních hledisek v kontextu historickém i současném. Navíc se absolvent zdokonalil i v předávání poznatků během své aktivní účasti na výuce v nižších stupních akademického studia pod dohledem odborníků a školitelů, čímž získal zkušenost vysokoškolského pedagoga.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• řešit praktické problémy na základě teoretické znalosti, jak umění a kultura komunikují své tradiční hodnoty v současné společnosti a v měnícím se světě technologií
• formulovat relevantní hypotézy a podrobit je empirickému zkoumání aplikací analytických a strukturních nástrojů
• interpretovat umělecká díla a fenomény domácí i evropské kultury z historického i synchronního hlediska a ukazovat cestu k jejich porozumění a předávání ve společnosti
• předávat získané zkušenosti z oboru formou pedagogické činnosti, odborných přednášek a publikací;
• pracovat ve vědeckém týmu; naučit se vzájemnému respektu a kooperaci
• řešit samostatně nové vědecké problémy s využitím spolehlivých zdrojů; vést dlouhodobý samostatný výzkum (včetně možnosti účastnit se dlouhodobých projektů nebo jejich řízení);

Absolvent programu je připraven pro práci v široké škále kulturních, společenských nebo uměleckých institucí, v redakcích kulturních nebo uměleckých periodik, jako pedagog, všude, kde uplatní získané hlubší poznatky o umění a kultuře v souvislostech, ale i praktické dovednosti v popisu, analýze i návrhů řešení běžných problémů umění nebo uměleckého provozu. Absolvent se uplatní v akademické i neakademické sféře, všude tam, kde je vyžadována vyšší kvalifikace, včetně řízení kulturních a mediálních institucí, digitálním průmyslu, politické a sociální oblasti, v nových médiích, ale kompetenčních orgánech filmu, divadla, literatury, festivalu aj.

Uplatnění záleží tudíž i na zaměření a specializaci absolventa.

Povinnou součástí doktorského studijního programu je individuální praxe v domácích kulturních institucích, dále zahraniční praxe v min. rozsahu 1 měsíc a pedagogická praxe s odbornou supervizí v rozsahu 1 semestru, ne však více, aby nedocházelo k pedagogickému přetěžování studentů.

Disertační práce mají zpravidla 200 - 250 tis. znaků (včetně mezer), tj. zhruba 120-150 normostran. Práce je podána v češtině nebo v angličtině, není-li oborovou radou schválen jiný jazyk vypracování.

Kvalitativní normy: dodržení tématu a metodologie, logické vnitřní členění a argumentace, odborné jazykové podání a bezvadná ortografie. Disertace je opatřena uceleným úvodem do problematiky s uvedením bibliografických údajů jednotlivých příspěvků a vysvětlením doktorandova autorského podílu a závěrečným shrnutím východisek, elaborace a dosažených výsledků. Disertační práce je odevzdáda vytištěná ve formátu A4, očíslované listy musejí být vyvázány do pevných desek. Závaznou součástí práce je titulní strana, která obsahuje název univerzity, fakulty a ústavu, název práce, jméno zpracovatele, jméno školitele, místo a rok dokončení. Musí obsahovat vlastnoručně podepsané prohlášení autora o původnosti práce. Povinně má i obsah, seznam použité literatury a průběžný poznámkový aparát.

Je žádoucí, aby část disertace, např. kapitola, byla publikována již v průběhu studia, byla recenzována a prošla odbornou diskuzí (viz. Teze doktorské práce). Cílem kvalifikační práce po obhajobě je rovněž její publikace. Seminář estetiky vydal prostřednictvím nakladatelství MUNI PRESS obhájené práce dr. Jana Klimeše (Hledání významu v umělecké narativní ilustraci) a dr. Hany Řehulkové (Angloamerická recepce Ingardenova pojetí literárního díla).