Hudební věda

Cílem studia programu hudební věda v magisterském stupni je mnohostranné rozvíjení vědomostí, dovedností a metodologických poznatků z oblasti hudební vědy. Pro ni je charakteristická velká šíře témat, kterým se věnuje, a rovněž vysoká pestrost metod, jimiž dosahuje naplnění stanovených záměrů. Kromě problematiky hudební historie (věnované mj. oblastem dějinného vývoje hudebních kultur, národních a skladatelských škol, života a tvorby jednotlivých skladatelů, proměn interpretační praxe ad.) a historiografie je v magisterském stupni věnována zvýšená pozornost metodologii a předmětům systematické hudební vědy. Jedná se především o hudební estetiku, teorii a filozofii, vybrané problémy hudební paleografie (charakteristiku, kvalifikaci a klasifikaci různých notačních systémů), hudební sociologii a psychologii, hudební organologii a její příbuzné disciplíny včetně hudební ikonografie. Důležité je i jazykové vybavení (kromě angličtiny také latina a němčina). V osvojování klíčových kompetencí má i nadále značný význam provozování hudebních aktivit (v rámci výuky je možno realizovat zpěv v několika sborech, hraní na klavír, v komorních souborech či v orchestru). Žádoucí je také stáž v rámci Erasmus+ na některé z mnoha evropských univerzit, s nimiž má Ústav hudební vědy uzavřenu partnerskou smlouvu, a uplatnění poznatků a zkušeností získaných v zahraničí ve vlastní muzikologické práci. Tento studijní obor je určen zejména absolventům a absolventkám bakalářského studia oboru hudební věda, případně i jiných, příbuzných oborů (např. oboru Teorie a provozovací praxe staré hudby, jež garantuje brněnský Ústav hudební vědy). Jeho koncepce počítá a prohlubováním teoretického souboru poznatků, dovedností a metod hudební vědy i s jejich aplikováním v praxi. Studenti magisterského studia hudební vědy jsou schopni pracovat s odbornou literaturou (českou i zahraniční) i s primárními i sekundárními prameny týkajícími se různých oblastí hudební kultury. Cílem je rovněž v maximální míře rozvíjet kritické myšlení a aplikování moderních metodologických postupů a poznatků. Absolventi tohoto oboru budou schopni analyzovat a kontextualizovat nejrůznější druhy a formy uměleckých projevů, a to jak v oblasti vážné hudby, tak hudby nonartificiální. Absolventi mohou dále studovat hudební vědu v doktorském studijním programu, jsou však rovněž připraveni pro specializované uplatnění v praxi.

Absolvent je po úspěšném ukončení studia schopen:

• hlubšího zvládnutí historické, teoretické a metodologické problematiky muzikologie;
• odborného zacházení s dosavadními výsledky muzikologického bádání;
• specializovaného vhledu do systematických muzikologických disciplín;
• kritického myšlení a kontextualizace při práci s prameny i s literaturou;
• aplikování teoretických poznatků v praxi.

Absolvent získává hluboké znalosti v oblasti teorie a dějin hudby, jež mu umožňují širokou a pestrou škálu uplatnění v odborné praxi včetně samostatného řešení vědeckých úkolů, a to jak ve sféře základního, tak aplikovaného výzkumu (akademická pracoviště, archivy a muzea). Je rovněž kvalifikován pro uplatnění v hudebních institucích (orchestry, operní divadla, média tištěná i elektronická, redakce, hudební vydavatelství a nakladatelství, hudební a kulturní nadace apod.). Může se kvalifikovaně uplatnit také ve sféře hudebního vzdělávání.Rovněž může dále studovat hudební vědu v doktorském studijním programu.

Bakalářské a magisterské studium probíhá podle celouniverzitního kreditního systému, který je v souladu s pravidly European Credit Transfer System (ECTS). Povinně volitelné předměty jsou ve studijním plánu organizovány do jedné čí více skupin; student volí povinně volitelné předměty na základě stanoveného minimálního počtu kreditů v každé skupině.

Celouniverzitní pravidla pro tvorbu studijních programů, která zpřesňují pravidla vymezená v metodice Národního akreditačního úřadu Doporučené postupy pro přípravu studijních programů, upravuje směrnice Masarykovy univeritzy č. 1/2024 Pravidla pro tvorbu studijních programů a programů celoživotního vzdělávání. Směrnice vymezuje šest typů studijních plánů a jejich použití a kombinace v jednotlivých typech studijních programů. Jedná se o

1. jednooborový studijní plán,
2. studijní plán se specializací,
3. hlavní studijní plán (maior),
4. vedlejší studijní plán (minor),
5. studijní plán ve spolupráci s jinou vysokou školou či jinou právnickou osobou,
6. studijní plán na dostudování (určen pouze pro dostudování ve studijním oboru, studijním programu nebo studijním plánu, který zanikne).

Premisou pravidel je, že studijní plány umožňují naplnění cílů studia a dosažení profilu absolventa studijního programu. Výjimkou je pouze vedlejší studijní plán, který doplňuje hlavní studijního plán jiného studijního programu. Student nemůže studovat pouze podle vedlejšího studijního plánu.

Student vykonává praxi v různých hudebních a kulturních institucích (muzea, archivy, divadla, média, orchestry, koncertní agentury ad.). Může rovněž participovat na výzkumných úkolech Ústavu a některých grantových projektech.

Standardní rozsah magisterských diplomových prací je nejméně 140 000 znaků, četně poznámek pod čarou, titulního listu, obsahu, rejstříku, seznamu literatury a anotací. Povinnou součástí obou typů je české a 2 cizojazyčná resumé. Cílem práce je, aby student prokázal schopnost formulovat odborné problémy a nalézat jejich řešení, kriticky pracovat s odbornými texty a s pramennými materiály. Magisterská státní zkouška je souborná zkouška uzavírající magisterské studium hudební vědy, a proto zahrnuje tematiku všech podstatných částí oboru. Při magisterské státní zkoušce má kandidát prokázat spolehlivou orientaci v oboru včetně schopnosti hlubšího zvládnutí některých úseků jeho historické, teoretické a metodologické problematiky. Zvláštní pozornost je věnována schopnosti kritického zacházení s dosavadními výsledky muzikologického bádání a znalosti základní i recentní literatury oboru.

Absolvent magisterského studijního programu může (po splnění podmínek přijetí) pokračovat v doktorském studiu hudební vědy.