Mnoho povyku pro Heterocosmica aneb Několik poznámek k fikčním světům divadelních inscenací

MERENUS, Aleš. Mnoho povyku pro Heterocosmica aneb Několik poznámek k fikčním světům divadelních inscenací (Much Ado About Heterocosmica Or A Few Remarks On Fictional Worlds of Theatre). Praha: Ústav české literatury AV ČR, v.v.i., 2012, p. 175-200, 25 pp. ISBN 978-80-85778-88-5.

Basic information

• Original name: Mnoho povyku pro Heterocosmica aneb Několik poznámek k fikčním světům divadelních inscenací
• Name (in English): Much Ado About Heterocosmica Or A Few Remarks On Fictional Worlds of Theatre
• Authors: MERENUS, Aleš.
• Edition: Praha, p. 175-200, 25 pp. 2012.
• Publisher: Ústav české literatury AV ČR, v.v.i.

Other information

• Type of outcome: Chapter(s) of a specialized book
• Confidentiality degree: is not subject to a state or trade secret
• Organization unit: Faculty of Arts
• ISBN: 978-80-85778-88-5
• Keywords (in Czech): fikční světy, divadelní inscenace, Lubomír Doležel
• Keywords in English: fiction worlds, theatrical performance, Lubomír Doležel

Abstract

Záměrem studie je prozkoumat možnosti uplatnění konceptu fikčních světů při analýze divadelních inscenací. Text se pokouší promyslet a zhodnotit dosavadní návrhy v této oblasti a srovnat je s některými podobnými, ne však totožnými, teoretickými modely, jež se v teatrologii objevily v průběhu minulého století. Druhá polovina textu se pak zaměřuje na možné propojení fikčních světů s hierarchickým modelem divadelní komunikace Iva Osolsobě. Centrálním termínem takto vystavěné teorie fikčních světů divadelních inscenací je situace, která je hlavním materiálem a zároveň objektem divadelního umění. V závěru je pak vytyčeno několik základních úkolů, s nimiž by se měla případná fikční sémantika divadla nějak vyrovnat.

Abstract (in English)

The present study aims to explore possible applications of the fictional worlds concept for analyzing theatre performance. It attempts to analyze and evaluate existing notions in this area and compare them with several similar, though not identical, theoretical models, which appeared in theatre studies in the last century. The second half of the text focuses on the possibility of connecting fictional worlds with Ivo Osolsobě’s hierarchical model of theatrical communication. “Situation” as the central term of such theatre performance fictional worlds theory, is the main material as well as object of the theatrical art. The conclusion lists several basic tasks that a fictional semantics of theatre should cope with.