Tacitní znalosti jako most mezi teorií a praxí v pedagogické přípravě budoucích učitelů

ŠVEC, Vlastimil. Tacitní znalosti jako most mezi teorií a praxí v pedagogické přípravě budoucích učitelů. Pedagogická orientace. Brno: Česká pedagogická společnost , o.s., 2012, roč. 22/2012, č. 3, s. 387-403. ISSN 1211-4669.

Základní údaje

• Originální název: Tacitní znalosti jako most mezi teorií a praxí v pedagogické přípravě budoucích učitelů
• Název česky: Tacitní znalosti jako most mezi teorií a praxí v pedagogické přípravě budoucích učitelů
• Název anglicky: Tacit knowledge as a bridge between theory and practice in the domain-general aspect of teacher education
• Autoři: ŠVEC, Vlastimil (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Pedagogická orientace, Brno, Česká pedagogická společnost , o.s. 2012, 1211-4669.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 50300 5.3 Education
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14410/12:00061910
• Organizační jednotka: Pedagogická fakulta
• Klíčová slova česky: teorie a praxe tacitní znalosti sebereflexe sdílení tacitních znalostí pedagogická praxe
• Klíčová slova anglicky: theory and practice tacit knowledge self-reflection sharing tacit knowledge teacher education

Anotace

Studie si všímá tacitních znalostí v pedagogické přípravě budoucích učitelů. Tyto znalosti chápe jako – metaforicky řečeno – most mezi teorií a praxí. Charakterizuje pojem tacitní znalosti, který u nás není dosud v pedagogické literatuře příliš frekventován. Tacitní znalosti jsou osobní, individuální znalosti, které vznikají na základě zkušeností subjektu a vyznačují se těmito rysy: jsou procedurální, ale obtížně navenek vyjádřitelné, jsou relevantní pro dosahování cílů, které subjekt považuje za důležité, subjekt jich dosahuje jen s malou pomocí druhých nebo zcela bez této pomoci, jsou vázány na kontext. V pedagogické přípravě jich student učitelství dosahuje řešením praktických situací. Rozvoj a tedy i zdokonalování tacitních znalostí studentů předpokládá, že jsou tyto znalosti zexplicitněny. Nástrojem zexplicitnění je sebereflexe, avšak ta sama o sobě nestačí k tomu, aby si student uvědomil, jak jeho činnost vypadá a jak ji lze zlepšit. K tomuto cíli lze dospět sdílením zkušeností a tacitních znalostí studentů s kolegy a vzdělavatelem učitelů (cvičným učitelem na škole, oborovým didaktikem apod.).

Anotace anglicky

The paper deals with tacit knowledge in the pedagogical component of teacher education. Tacit knowledge is seen – metaphorically – as a bridge between theory and practice. In the paper, the concept of tacit knowledge is characterised; it is a concept that has not been much discussed in Czech literature on education. Tacit knowledge is seen as personal and individual; it is developed through the subject’s experience and has the following characteristics: it is procedural in nature and can be difficult to express, it is relevant for achieving aims that are considered important, it is developed with just little help of others or without such help whatsoever, it is bound to a specific context. In teacher education, a student teacher develops tacit knowledge through dealing with practical situations. In order for tacit knowledge to develop and improve in students, it must first be made explicit. One of the tools that help make tacit knowledge explicit is self-reflection, which however by itself is not enough for the student to realise what his or her behaviour is and how it can be improved. Such aim can be achieved through sharing experience and tacit knowledge between students and teacher educators (mentors, field didacticians, etc).