2012
Das Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur als eines der Elemente der asteiotes
KULHÁNKOVÁ, MarkétaZákladní údaje
Originální název
Das Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur als eines der Elemente der asteiotes
Název česky
Pronikání lidového jazyka do byzantské literatury jako jeden z prvků asteiotes
Název anglicky
Spreading of vernacular language into Byzantine literature as one of elements of asteiotes
Autoři
KULHÁNKOVÁ, Markéta (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Frühmittelalterliche Studien : Jahrbuch des Instituts für Frühmittelalterforschung der Universität Münster, Berlin, Walter de Gruyter & Co. 2012, 0071-9706
Další údaje
Jazyk
němčina
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
Písemnictví, masmedia, audiovize
Stát vydavatele
Německo
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/12:00062618
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
byzantská poezie; lidový jazyk; 12. století; experimenty; městská a dvorská kultura
Klíčová slova anglicky
Byzantine poetry; vernacular language; 12th century; experiments; town and court culture
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 9. 4. 2013 08:47, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Die ersten byzantinischen literarischen Experimente mit der 'Volkssprache' stellen eigentlich keine wirkliche volkstümliche Literatur dar und ihr Spezifikum ist enge Verbindung mit dem Phänomen der Gönnerschaft. Diese Anknüpfung an die Gönnerschaft hängt meiner Meinung nach mit dem Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur eng zusammen und stellt eine der Äußerungen des höfischen und großstädtischen Milieus der Epoche dar, die man in das Konzept der 'urbanitas/asteiotes' einbeziehen kann. Dieses Phänomen, welches in die Zeit der Regierung Manuels I. Komnenos datiert wird, wird anhand dreier Beispiele (Betteldichtung, Begrüßungsgedichte, Manasses' Chronik) näher untergesucht.
Česky
Článek se zabývá experimenty s živým jazykem v byzantské poezii 12. století a jejich společnými charakteristickými rysy. Snaží se dokázat, že jsou jedním z výrazů dobové aristokratické a velkoměstské kultury, a zapadají tak do konceptu urbanitas/asteiotes. Analýze jsou podrobeny tři příklady: 1. žebravá poezie, konkrétně díla Theodora Prodroma a básně s jeho jménem spojované (Ptochoprodromika a takzvaný Manganeios Prodromos), 2. anonymní uvítací báseň pro Agnes z Francie, nevěstu Alexia II. Komnena, 3. veršovaná světová kronika Konstantina Manassa. Na těchto experimentálních dílech se pokoušíme prezentovat charakteristické rysy kultivované byzantské literární tvorby spojené s dvorskou kulturou, která právě v tomto období nachází obdobu v soudobé západní literatuře. Jednou z těchto analogií je právě pronikání živého jazyka do literatury.
Anglicky
The paper deals with experiments with vernacular language in Byzantine poetry of the 12th century and their common characteristics, which – as we try to prove – are one of the expressions of contemporary aristocratic and urban culture, and thereby fit into the concept of urbanitas / asteiotes. Three examples are subjected to analysis: 1st begging poetry, specifically Theodore Prodromos's works and poems connected with his name (Ptochoprodromika and so called Manganeios Prodromos's poems), 2nd the anonymous welcoming poem (eisiterioi) for Agnes of France, Alexios II. Komnenos's bride, and 3rd Constantine Manasse's versified chronicle. Using these experimental works, we are trying to present typical features of cultivated Byzantine literature associated with court culture, which, exactly in that period, finds parallels with the contemporary Western literature. One of these analogies is vernacular (or rather living) language spreading into literature.