J 2012

Das Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur als eines der Elemente der asteiotes

KULHÁNKOVÁ, Markéta

Základní údaje

Originální název

Das Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur als eines der Elemente der asteiotes

Název česky

Pronikání lidového jazyka do byzantské literatury jako jeden z prvků asteiotes

Název anglicky

Spreading of vernacular language into Byzantine literature as one of elements of asteiotes

Autoři

KULHÁNKOVÁ, Markéta (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Frühmittelalterliche Studien : Jahrbuch des Instituts für Frühmittelalterforschung der Universität Münster, Berlin, Walter de Gruyter & Co. 2012, 0071-9706

Další údaje

Jazyk

němčina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

Písemnictví, masmedia, audiovize

Stát vydavatele

Německo

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14210/12:00062618

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

byzantská poezie; lidový jazyk; 12. století; experimenty; městská a dvorská kultura

Klíčová slova anglicky

Byzantine poetry; vernacular language; 12th century; experiments; town and court culture

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 9. 4. 2013 08:47, Mgr. Vendula Hromádková

Anotace

V originále

Die ersten byzantinischen literarischen Experimente mit der 'Volkssprache' stellen eigentlich keine wirkliche volkstümliche Literatur dar und ihr Spezifikum ist enge Verbindung mit dem Phänomen der Gönnerschaft. Diese Anknüpfung an die Gönnerschaft hängt meiner Meinung nach mit dem Eindringen der Volkssprache in die byzantinische Literatur eng zusammen und stellt eine der Äußerungen des höfischen und großstädtischen Milieus der Epoche dar, die man in das Konzept der 'urbanitas/asteiotes' einbeziehen kann. Dieses Phänomen, welches in die Zeit der Regierung Manuels I. Komnenos datiert wird, wird anhand dreier Beispiele (Betteldichtung, Begrüßungsgedichte, Manasses' Chronik) näher untergesucht.

Česky

Článek se zabývá experimenty s živým jazykem v byzantské poezii 12. století a jejich společnými charakteristickými rysy. Snaží se dokázat, že jsou jedním z výrazů dobové aristokratické a velkoměstské kultury, a zapadají tak do konceptu urbanitas/asteiotes. Analýze jsou podrobeny tři příklady: 1. žebravá poezie, konkrétně díla Theodora Prodroma a básně s jeho jménem spojované (Ptochoprodromika a takzvaný Manganeios Prodromos), 2. anonymní uvítací báseň pro Agnes z Francie, nevěstu Alexia II. Komnena, 3. veršovaná světová kronika Konstantina Manassa. Na těchto experimentálních dílech se pokoušíme prezentovat charakteristické rysy kultivované byzantské literární tvorby spojené s dvorskou kulturou, která právě v tomto období nachází obdobu v soudobé západní literatuře. Jednou z těchto analogií je právě pronikání živého jazyka do literatury.