Zum valenztheoretischen Status von Begleitern in Nominalgruppen

WAGNER, Roland Anton. Zum valenztheoretischen Status von Begleitern in Nominalgruppen. In Fachtagung "Valenz und Korpuslinguistik", Cyril- und Method-Universität Trnava. 2012.

Základní údaje

• Originální název: Zum valenztheoretischen Status von Begleitern in Nominalgruppen
• Název česky: K valenčněteoretickému statusu závislých členů v nominálních skupinách
• Název anglicky: On the status of dependents of nominals in Valency Theory
• Autoři: WAGNER, Roland Anton.
• Vydání: Fachtagung "Valenz und Korpuslinguistik", Cyril- und Method-Universität Trnava, 2012.

Další údaje

• Originální jazyk: němčina
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 60200 6.2 Languages and Literature
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Pedagogická fakulta
• Klíčová slova česky: valence; valenční teorie; substantivní valence; nominální skupina; dědění valence; valenční relace; strukturní pád; modifikovaná valenční teorie
• Klíčová slova anglicky: Valency; Valency theory; nominal valency; nominal syntagma; inheritance of valency; valency relations; structural case; Modified Valency Theory

Anotace

Die Frage, ob man Substantiven eine Valenz „sui generis“ (Teubert 2003) zusprechen kann, ist in der Valenztheorie nach wie vor umstritten. Das Problem besteht darin, dass von den üblicherweise als valenzbegründend angesehenen Relationen (z. B. nach Jacobs 1994) innerhalb der Nominalgruppe nur eine einzige wirksam ist: Von Substantiven gehen im Allgemeinen keine Realisierungsforderungen aus, die eine Relation „notwendig“ begründen würden. Auch ist die syntaktische Position, die innerhalb der Nominalgruppe prototypisch zur Spezifizierung von Aktanten zur Verfügung steht (der adnominale Genitiv), hinsichtlich der zu realisierenden Aktanten formal neutral, so dass sich auch keine Relation „formspezifisch“ ergibt. Die einzig verbleibende Relation, die auch innerhalb der Nominalgruppe unbestreitbar festzustellen ist (nämlich die Relation „argumenthaft“), ist eher logisch-semantischer Natur und daher vielen auf die sprachliche Struktur hin ausgerichteten Linguisten von vorne herein suspekt. In meinem Beitrag möchte ich – in Anlehnung an Ágels (1995) Adaption des Begriffes „struktureller Kasus“ (Chomsky 1981) und Eroms’ (1980; 2007) Ausführungen zur Applikativkonstruktion im Deutschen – über ein weiteres mögliches Kriterium zur Identifizierung von Aktanten in Nominalgruppen nachdenken. Konkret werde ich vorschlagen, solche Begleiter als Aktanten zu betrachten, deren Formmerkmale je nach syntaktischem Kontext systematischen Alternationen unterliegen. Da Nominalgruppen keine reguläre Aktiv-Passiv-Konverse bilden (und auch Reflexivkonversen nur eingeschränkt bildbar sind), konzentriere ich mich in dieser Arbeit auf die Be-Konverse (Eroms 1980; 2007), wobei ich prüfe, welche systematischen Alternationen von Formmerkmalen in der syntaktischen Umgebung von Verbalsubstantiven auf -ung zu beobachten sind.

Anotace česky

Podle H.-W. Eromse (1980; 2007) představuje prefixace s be- syntaktický prostředek pro vytváření konstrukcí konverzních ke konstrukcím s příslušným neprefigovaným slovesem. V předložené studii aplikuji tuto myšlenku na nominální oblast. Cílem je prověřit, zda lze při systematickém srovnávání nominálních skupin s verbálním substantivem bez prefixu s nominálními skupinami se stejným prefigovaným verbálním substantivem zjistit pravidelné změny ve formě výrazů závislých na těchto verbálních substantivech. Takové změny by naznačily, že uvnitř zkoumaných nominálních skupin mezi řídícím a závislým členem platí valenční relace „strukturní specifičnost“ zavedená (v návaznosti na Jacobsovi 1994) Vilmosem Ágelem (1995). Nadřazeným cílem je přitom získat nové kritérium valenčního statusu závislých členů v nominální skupině. Formální alternace zjištěné při podrobné analýze sedmi verbálních substantiv a jejich prefigovaných protějšků popisuji v teoretickém rámci modifikované valenční teorie (Karlík 2000; 2002) a hodnotím je vzhledem k jejich významu pro valenční status. V některých případech se podařilo ukázat, že povrchově identické členy mají z hlediska valenční teorie rozdílný status. Ve studii ovšem také poukazuji na potíže spojené se zvoleným přístupem.

Anotace anglicky

The question if there is a nominal valency „sui generis“ (Teubert 2003) has not yet received a final answer. The main reason is that only one of the relations widely seen as constitutive for valency dependencies (cf. Jacobs 1994) holds between a nominal governor and its dependents. Usually, there is no surface constraint to realise dependents of nominals, nor are the prototypical dependents of nominals formally specified for the kind of relation they form with their governors. We are left, then, with just the semantic relation between dependent and governor, which, however, is more of a logical than of a linguistic nature. The aim of the presentation is to suggest a further criterion for valency dependencies based on Ágel’s (1995) adaptation of the concept “structural case” (Chomsky 1981) for valency theory. Following Eroms (1980; 2007), I regard nominals prefixed with Be- as converse constructions of analogue nominals without a prefix. This premise granted, it becomes possible to define a new valency relation in the nominal domain, which Ágel (for the verbal domain) calls “structural specificity”. A dependent of a nominal is “structural specific” to this nominal, if there is a regular alternation of its formal properties depending on the presence or the absence of the prefix. In the empirical part of the presentation, I present a detail analyse of the morphosyntactic environment of several selected pairs of nominals with and without the prefix Be-.