Renesanční epitaf v průsečíku historických disciplín a jeho vypovídací možnosti

JAKUBEC, Ondřej. Renesanční epitaf v průsečíku historických disciplín a jeho vypovídací možnosti. Český časopis historický. Praha: Historický ústav AV ČR, 2013, roč. 111, č. 1, s. 66-100. ISSN 0862-6111.

Základní údaje

• Originální název: Renesanční epitaf v průsečíku historických disciplín a jeho vypovídací možnosti
• Název česky: Renesanční epitaf v průsečíku historických disciplín a jeho vypovídací možnosti
• Název anglicky: Renaissance Epitaph on the Intersection of Disciplines and its Communicational Possibilities
• Autoři: JAKUBEC, Ondřej (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Český časopis historický, Praha, Historický ústav AV ČR, 2013, 0862-6111.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: Umění, architektura, kulturní dědictví
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/13:00068064
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Epitaf; sepulkrální památky; smrt; renesance; raný novověk; konfesionalita
• Klíčová slova anglicky: Epitaph; sepulchral monuments; death; Renaissance; early modern era; confessionalization
• Štítky: rivok

Anotace

Renesanční epitaf ukazuje přes řadu dílčích příspěvků stále z větší části nedoceněný pramen, který bohužel často studují na jedné straně historikové umění jen jako „umělecké dílo“, zatímco na straně druhé historikové mnohdy vytěžují obvykle pouze dostupné faktografické (heraldické, epigrafické, genealogické, prosopografické ad.) údaje. Z hlediska širší perspektivy kulturní historie či historické antropologie by však bylo vhodné, aby si obě disciplíny uvědomily specifikum epitafu jako sepulkrálního památníku, jehož cílem bylo zvláštním způsobem konstruovat identitu „sociálního těla“ zemřelých. Osobitý konceptuální charakter epitafu tak nabízí možnost studovat jej jako složitější médium (pramen) reflektující kulturní kódy umírání, smrti, vzpomínání a spásy (zvláště zajímavé v konfesně rozdělené Evropě), avšak také jako specifický fenomén, který dobový diskurs smrti spoluvytvářel.

Anotace anglicky

Despite a number of particular studies, the Renaissance epitaph remains a largely undervalued source. Art historians study it solely as a "work of art," while historians tend to use it as a source of purely factual data (heraldic, epigraphic, genealogical, prosopographic etc.). However, from the wider, cultural-historical or historical-anthropological perspective, it is necessary for both disciplines to realize the specific value of the epitaph as a sepulchral monument, the goal of which was to construct the identity of the "social body" of the deceased. The specific conceptual character of the epitaph thus offers a possibility to study it as a complex medium (source) reflecting cultural codes of dying, death, remembering and salvation (which is especially interesting in the context of Europe divided by different denominations), but also as a pure phenomenon that took part in forming the death discourse of the period.