Obraz krajiny – krajina v obraze

TOMÁŠEK, Petr. Obraz krajiny – krajina v obraze. In Malura, Jan; Tomášek, Martin (eds). Krajina : vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění. Vyd. 1. Ostrava: Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 2012, s. 54-65. Spis Ostravské univerzity v Ostravě ; č. 264. ISBN 978-80-7464-176-3.

Základní údaje

Originální název

Obraz krajiny – krajina v obraze

Název anglicky

Picture of the landscape – landscape in the picture

Autoři

TOMÁŠEK, Petr (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Vyd. 1. Ostrava, Krajina : vytváření prostoru v literatuře a výtvarném umění, od s. 54-65, 12 s. Spis Ostravské univerzity v Ostravě ; č. 264, 2012

Nakladatel

Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

Umění, architektura, kulturní dědictví

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Kód RIV

RIV/00216224:14210/12:00074722

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-80-7464-176-3

Klíčová slova česky

malířství; ideální krajinomalba; realistická krajinomalba; literární inspirace; antická tradice; společenská funkce; Itálie; Nizozemí; raný novověk

Klíčová slova anglicky

painting; ideal landscape; realistic landscape; literary inspiration; antique tradition; social function; Italy; Netherlands; early modern

Štítky

rivok

Příznaky

Recenzováno

---

Anotace

V originále

Koncept krajiny je v dějinách výtvarného umění poměrně stabilizovaný, což je nepochybně dáno tím, že fenomén krajinomalby patří již dlouho mezi velká témata dějin umění. Historikové umění většinou chápou krajinomalbu (krajinářství) bezproblémově jako zobrazení výseku skutečného, nebo ideálního prostředí, a to jak prostředí tzv. přírodního, tak prostředí poznamenaného lidskou činností, kde krajinná složka dominuje. Autor píše o tzv. substituční funkci krajinomalby, u níž měla výtvarná reprezentace nahradit zážitek z pozorování reálné přírody a často zobrazovala ideální krajiny analogické k pastorální, arkadické poezii antiky či raného novověku. Není ostatně neznámým faktem, že fenomén krajinomalby měl od nejstarších dob blízko k poezii, což platí zejména pro starší asijské umění. Čínská krajinomalba, navazující na filozofii zenu a taoismu, zdůrazňoval a potřeb u kontemplace v přírodě. Vyznačovala se univerzalistickým, celostním pohledem, vše prostupující dynamikou, krajina pro ni představovala model vesmírného řádu, který zve nejen k procházce, ale i k meditaci.

Anglicky

Concept of landscape has a relatively stable status in the history of art; this is undoubtedly due to the fact that landscape painting has long ranked among the major topics of art history. Art historians generally view landscape painting as an unproblematic form, a depiction of a section from a real or ideal environment (the environment may be either natural or altered by human activity) in which landscape plays a dominant role. Author writes of the so-called substitutive function of landscape painting, through which artistic representations were meant to replace the experience of observing real nature, and often depicted ideal landscapes analogous to the pastoral, Arcadian poetry of the ancient world or the Early Modern era. In the Baroque era, mountains were presented as a locus amoenus (or an idyllic garden); this was required by the already-mentioned sacralization of the landscape. It is well known that the phenomenon of landscape painting has been close to poetry since its earliest beginnings – a connection which was particularly close in ancient Asian art. Chinese landscape painting, drawing on the philosophy of Zen and Taoism, emphasized the need for contemplation in the outdoors. It featured a universalistic, holistic approach, saturated by the dynamics of nature; landscape represented a model of the universe's order, making it ideal not only for strolling but also for meditation.