Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích

a 2013

Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích

MOUTELÍKOVÁ, Jitka a Michal HORSÁK

Základní údaje

Originální název

Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích

Autoři

MOUTELÍKOVÁ, Jitka a Michal HORSÁK

Vydání

Zoologické dny Brno, 2013

Další údaje

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

ISBN

978-80-87189-14-6

Klíčová slova česky

paleoekologie, prameniště, Západní Karpaty, kryptické refugium

Klíčová slova anglicky

palaeoecology, spring fen, Western Carpathians, cryptic refuge

Změněno: 9. 8. 2013 19:18, Mgr. Jitka Frodlová, Ph.D.

Anotace

V originále

Spojení měkkýšů a pěnovcových sedimentů skýtá velký potenciál pro paleoekologický výzkum. I když mnoho pěnovcových pramenišť v Bílých Karpatech vzniklo v několika málo posledních staletích v důsledku valašské kolonizace, na slovenské straně bylo nalezeno pěnovcové slatiniště Mituchovci (u obce Horná Súča), ukazující souvislý vývoj od konce glaciálu až po současnost. Toto stáří dovolilo zabývat se otázkou existence kryptických karpatských refugií či přežívání heliofilních druhů během klimatického holocenního optima. 263 cm hluboký profil skrýval bohatý fosilní záznam – bylo nalezeno více než 12 tisíc jedinců 70 druhů měkkýšů. Během klimatického optima dosáhla měkkýší společenstva největšího rozvoje – ve čtyřech vrstvách se nacházelo více než 40 druhů. Byl rozeznán čtyřfázový vývoj prameniště – od staroholocenní parkovité krajiny s otevřenými ploškami (s boreálními druhy Discus ruderatus a Perpolita petronella) přes raně atlantický vápnitý mokřad obklopený lesem (např. Vestia turgida), následovaný zapojeným lesem klimatického optima (s náročnými druhy Macrogastra latestriata či Discus perspectivus) až po otevřené prameniště mladého holocénu (se světlomilnými druhy Vallonia pulchella a Oxyloma elegans). Z výsledků práce vyplývá, že v jižní části Bílých Karpat se mohla vyskytovat kryptická refugia lesní malakofauny. Naopak hypotéza o kontinuálním přežívání světlomilných a stepních druhů na prameništích potvrzena nebyla. Stepní druhy v profilu prakticky chybí a žádný z heliofilních druhů se zde nevyskytoval souvisle po celý holocén, v klimatickém optimu nebyly vůbec zaznamenány.

Návaznosti

GAP504/11/0429, projekt VaV

Název: Gradienty prostředí, vegetační dynamika a krajinné změny v Západních Karpatech od pozdního glaciálu po současnost (Akronym: PALAEO-CARPATHIANS)

Investor: Grantová agentura ČR, Environmental gradients, vegetation dynamics and landscape changes in the West Carpathians from the Late Glacial up to the present time

Citovat

MOUTELÍKOVÁ, Jitka a Michal HORSÁK. Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích. In Zoologické dny Brno. 2013. ISBN 978-80-87189-14-6.

@proceedings{1118831,
   author = {Moutelíková, Jitka and Horsák, Michal},
   booktitle = {Zoologické dny Brno},
   keywords = {palaeoecology, spring fen, Western Carpathians, cryptic refuge},
   isbn = {978-80-87189-14-6},
   title = {Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích},
   url = {http://zoo.ivb.cz/doc/sborniky/sbornik_2013.pdf},
   year = {2013}
}

TY  - CONF
ID  - 1118831
AU  - Moutelíková, Jitka - Horsák, Michal
PY  - 2013
TI  - Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích
SN  - 9788087189146
KW  - palaeoecology, spring fen, Western Carpathians, cryptic refuge
UR  - http://zoo.ivb.cz/doc/sborniky/sbornik_2013.pdf
N2  - Spojení měkkýšů a pěnovcových sedimentů skýtá velký potenciál pro paleoekologický výzkum. I když mnoho pěnovcových pramenišť v Bílých Karpatech vzniklo v několika málo posledních staletích v důsledku valašské kolonizace, na slovenské straně bylo nalezeno pěnovcové slatiniště Mituchovci (u obce Horná Súča), ukazující souvislý vývoj od konce glaciálu až po současnost. Toto stáří dovolilo zabývat se otázkou existence kryptických karpatských refugií či přežívání heliofilních druhů během klimatického holocenního optima. 263 cm hluboký profil skrýval bohatý fosilní záznam – bylo nalezeno více než 12 tisíc jedinců 70 druhů měkkýšů. Během klimatického optima dosáhla měkkýší společenstva největšího rozvoje – ve čtyřech vrstvách se nacházelo více než 40 druhů. Byl rozeznán čtyřfázový vývoj prameniště – od staroholocenní parkovité krajiny s otevřenými ploškami (s boreálními druhy Discus ruderatus a Perpolita petronella) přes raně atlantický vápnitý mokřad obklopený lesem (např. Vestia turgida), následovaný zapojeným lesem klimatického optima (s náročnými druhy Macrogastra latestriata či Discus perspectivus) až po otevřené prameniště mladého holocénu (se světlomilnými druhy Vallonia pulchella a Oxyloma elegans). Z výsledků práce vyplývá, že v jižní části Bílých Karpat se mohla vyskytovat kryptická refugia lesní malakofauny. Naopak hypotéza o kontinuálním přežívání světlomilných a stepních druhů na prameništích potvrzena nebyla. Stepní druhy v profilu prakticky chybí a žádný z heliofilních druhů se zde nevyskytoval souvisle po celý holocén, v klimatickém optimu nebyly vůbec zaznamenány.
ER  -

MOUTELÍKOVÁ, Jitka a Michal HORSÁK. Holocenní sukcese měkkýšů na bělokarpatských slatiništích. In \textit{Zoologické dny Brno}. 2013. ISBN~978-80-87189-14-6.

Podrobný výpis o publikaci