Sărbite, chărvatite, bošnjacite i černogorcite i technijat ezik. Kak da go prepodavame na akademična počva?

KREJČÍ, Pavel. Sărbite, chărvatite, bošnjacite i černogorcite i technijat ezik. Kak da go prepodavame na akademična počva? In Mladenova, Margarita; Železarova, Radost. Slavjanskite ezici otblizo : Sbornik v čest na 70-godišninata na doc. Janko Băčvarov. Sofija: Universitetsko izdatelstvo „Sv. Kliment Ochridski“, 2013, s. 537-544. ISBN 978-954-07-3486-6.

Základní údaje

• Originální název: Sărbite, chărvatite, bošnjacite i černogorcite i technijat ezik. Kak da go prepodavame na akademična počva?
• Název česky: Srbové, Chorvati, Bosňáci, Černohorci a jejich jazyk. Jak ho vyučovat na akademické půdě?
• Název anglicky: The Serbs, the Croats, the Bosniaks and the Montenegrins, and their language. How to teach it on academic field?
• Autoři: KREJČÍ, Pavel (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Sofija, Slavjanskite ezici otblizo : Sbornik v čest na 70-godišninata na doc. Janko Băčvarov, od s. 537-544, 8 s. 2013.
• Nakladatel: Universitetsko izdatelstvo „Sv. Kliment Ochridski“

Další údaje

• Originální jazyk: bulharština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: 60200 6.2 Languages and Literature
• Stát vydavatele: Bulharsko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/13:00070154
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-954-07-3486-6
• Klíčová slova česky: Srbochorvatský prostor; jazyk Srbů; jazyk Chorvatů; jazyk Bosňáků; jazyk Černohorců; výuka srbochorvatštiny; výuka srbštiny; výuka chorvatštiny; výuka bosenštiny; výuka černohorštiny
• Klíčová slova anglicky: Serbo-Croatian area; language of Serbs; language of Croats; language of Bosniaks; language of Montenegrins; teaching Serbo-Croatian; teaching Serbian; teaching Croatian; teaching Bosnian; teaching Montenegrin
• Štítky: rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Razpadaneto na jugoslavskata dăržava (1991-92) imaše narodnostni i ezikovi posledstvija. Sărbochărvatski ezik, kojto do tozi moment funkcioniraše kato obšt knižoven ezik na sărbi, chărvati, černogorci i mjusjulmani (po-kăsno bošnjaci), v novovăzniknalite dăržavi beše zamenen ot ezici, čieto nazvanie otgovarja na imeto na săotvetnija narod (chărvatski, srăbski, bosnenski i černogorski). Političeskata podkrepa na samostojatelnostta i unikalnostta na tezi ezici v săotvetnite dăržavi razbira se ne namira bezprekoslovna podkrepa sred lingvistite. Problemite se otrazjavat v koncepcijata na universitetskoto prepodavane na văprosnite nacionalni filologii. Ključov văpros e, dali i zanapred da se prodălžava obučenieto v nacionalno orientiranite filologii, ili dali koncepcijata na obučenieto za postsărbochărvatskata teritorija trjabva da băde văv formata na arealni izsledvanija. I dvete văzmožnosti imat svoite predimstva i nedostatăci.

Anotace česky

Rozpad jugoslávského státu (1991-92) měl též národnostní a jazykové důsledky. Srbochorvatština, která do té doby fungovala jako společný spisovný jazyk Srbů, Chorvatů, Černohorců a Muslimů (později Bosňáků), byla v nově vzniklých republikách nahrazena jazyky, jejichž jméno odpovídá pojmenování příslušného národa (chorvatština, srbština, bosenština a nejnověji černohorština). Politická podpora samostatnosti a jedinečnosti těchto jazyků v příslušných zemích přirozeně nenachází bezvýhradnou podporu mezi profesionálními lingvisty. Potíže se promítají do koncepce univerzitní výuky stejnojmenných národních filologií. Klíčová otázka zní, zda se má nadále pokračovat ve zmíněných národně orientovaných filologiích, anebo zda koncipovat studium o postsrbochorvatském prostoru ve formě nějakého areálového konceptu. Obě možnosti mají přirozeně svá pozitiva i negativa.

Anotace anglicky

The collapse of the Yugoslav state (1991-92) also affected national and linguistic issues. Serbo-Croatian language, which was until then, linguistically and politically, the only common language of the Serbs, Croats, Montenegrins and Muslims (Bosniaks later), was replaced in the successor republics by language with the corresponding ethnic glottonym (Croatian, Serbian and later Bosnian and Montenegrin language). Political support for the autonomy and uniqueness of these languages in their respective countries, however, faces an ambiguous acceptance by professionals-linguists. This ambiguity is reflected in the long-term problems with the concept of teaching of the so called national philologies. The crucial question is, in our opinion, if to continue the current national-oriented concept, or whether to learn toward some type of area concept. Both concepts naturally have their positives but also negatives.