Konsensus ČNPS o diagnostice a léčbě ADHD v dospělosti

MOHR, Pavel, Martin ANDERS, Radovan PŘIKRYL, Jiří MASOPUST, Ján PRAŠKO a Cyril HÖSCHL. Konsensus ČNPS o diagnostice a léčbě ADHD v dospělosti. Psychiatrie. Praha: Tigis, 2013, roč. 17, č. 4, s. 189-202. ISSN 1211-7579.

Základní údaje

• Originální název: Konsensus ČNPS o diagnostice a léčbě ADHD v dospělosti
• Název anglicky: Consensus of the Czech neuropsychopharmacological society on the diagnosis and treatment of adult ADHD
• Autoři: MOHR, Pavel (203 Česká republika), Martin ANDERS (203 Česká republika), Radovan PŘIKRYL (203 Česká republika, garant, domácí), Jiří MASOPUST (203 Česká republika), Ján PRAŠKO (203 Česká republika) a Cyril HÖSCHL (203 Česká republika).
• Vydání: Psychiatrie, Praha, Tigis, 2013, 1211-7579.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 30000 3. Medical and Health Sciences
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Kód RIV: RIV/00216224:14110/13:00070743
• Organizační jednotka: Lékařská fakulta
• Klíčová slova anglicky: Atomoxetine; Attention deficit and/or hyperactivity disorder (ADHD); Diagnosis; Stimulants; Treatment
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Porucha pozornosti a hyperaktivicy (ADHD) je neurovývojové onemocnění s vysokou mírou dědičnosti. Oproti původním názorům, že se jedná o onemocnění výhradně dětského věku, je dnes prokázané, že příznaky ADHD přetrvávají ve vysoké míře (přibližně u dvou třetin nemocných) i do dospělosti. Tento text přináší přehlednou informaci o ADHD v dospělosti a představuje konsensus České neuropsycho-farmakologické společnosti o její diagnostice a léčbě. Diagnóza ADHD by měla být zvažována i v případě, pokud nebyla diagnostikována již v dětství, důležitá je perzistence symptomů a jimi způsobené funkční postižení. V klinickém obraze v dospělosti ubývá hyperaktivity a převažují problémy s pozorností, dezorganizací, příznaky emoční dysregulace a exekutivní dysfunkce. ADHD je spojena s vysokou mírou komorbidicy (afekcivní a úzkostné poruchy, poruchy osobnosti, spánku, abúzus návykových látek), snižuje kvalitu života a má negativní dopady na psychosociální fungování a socioekonomické postavení. Ke screeningovému hodnocení slouží sebeposuzovací dotazníky, k diagnostice lze použít strukturované rozhovory a diagnostické nástroje. Většina farmak účinných v terapii ADHD ovlivňuje dopaminergní anebo noradrenergní neurotransmisi. Ve farmakoterapii ADHD v dospělosti mají nejlépe prokázanou účinnost se stejnou silou důkazů stimulancia a acomoxetin. Atomoxetin je jediným preparátem se schválenou indikací k léčbě ADHD v dospělosti v ČR; s výhodou jej lze použít zejména v případě obav ze zneužívání návykových látek a komorbidní anxiety. Ze stimulancií jsou preferovány přípravky s dlouhodobým uvolňováním. V dalším kroku lze zvážit podání ostatních psychofarmak (bupropion, modafinil, guanfacin, desipramin). Svoje místo mají také psychologické nefarmakologické intervence (KBT, edukace, koučování). Psychocerapii lze kombinovac s farmakoterapií a caké zaměřic cíleně na komorbidní poruchy, behaviorální, sociální, kognitivní a oscacní funkční problémy.

Anotace anglicky

Attention deficit and/or hyperactivity disorder (ADHD) is a neurodevelopmental, highly heritable disorder. In contrast to the previous views that ADHD is solely an illness of childhood, it has been shown that high rates of its symptoms persist into adulthood in up to two thirds of patients. This paper summarizes data on adult ADHD and represents a consensus of the Czech Neuropsychopharmacological Society on its diagnosis and treatment. Diagnosis of ADHD should be considered even if not diagnosed earlier during childhood; persistence of symptoms and functional impairment are essential. In the clinical manifestation of adult patients, attention problems, desorganization, emotional dysregulation, and executive dysfunction are more prominent than hyperactivity. ADHD is associated with a high rate of comorbidity (mood and anxiety disorders, personality disorders, sleep problems, substance abuse), poor quality of life, and negative impact on psychosocial functioning and socioeconomic status. For screening purposes, self-administered questionnaires and inventories can be used; the definite diagnosis is based on structured interviews and diagnostic tools. Most drugs effective in treatment of ADHD affect dopaminergic or norepinephric neurotransmission. Stimulants and atomoxetine are the drugs with the strongest evidence of efficacy in therapy of adult ADHD. Atomoxetine is the only drug approved for treatment of adult ADHD in the Czech Republic. It can be beneficial especially in patients at risk of substance abuse and comorbid anxiety. If stimulants are used, slow-release formulas are preferred. Administration of other psychotropic drugs (bupropion, modafinil, guanfacine, desipramine) can be considered in the next step. Psychological non-pharmacological interventions (CBT, education, coaching) are part of the complex therapeutic approach. Psychotherapy can be combined with drug treatment, it can target specifically comorbid disorders, behavioral, social, cognitive, and other functional problems.