2013
Magister docet utilitatem abrotani. Macerův pelyněk brotan (abrotanum) v bohemikálních komentářích z počátku 15. století
STEHLÍKOVÁ, DanaZákladní údaje
Originální název
Magister docet utilitatem abrotani. Macerův pelyněk brotan (abrotanum) v bohemikálních komentářích z počátku 15. století
Název anglicky
Magister docet utilitatem abrotani. Artemisia abrotanum of Macer in Commentaries written in Bohemia at the Beginning of the 15th Century
Autoři
Vydání
Graeco-Latina Brunensia, Brno, Masarykova univerzita, 2013, 1803-7402
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
60206 Specific literatures
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/13:00071015
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
EID Scopus
2-s2.0-84907301789
Klíčová slova česky
Jan Ondřejův Šindel; Macer Floridus; středověké herbáře; středověká rostlinná léčiva; materia medica; středověké komentáře; Karlova univerzita ve středověku
Klíčová slova anglicky
Iohannes Andreae called Šindel; Macer Floridus; Medieval Herbals; Medieval Herbal Remedies; materia medica; Medieval Commentaries; Charles University in the Middle Ages
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 22. 5. 2021 13:50, doc. Mgr. Dana Stehlíková, Ph.D.
V originále
Příspěvek upozorňuje na skutečnost, že se v bohemikálním prostředí dochoval neobvykle vysoký počet rukopisů s komentářem k básni De viribus herbarum (11. stol.), ve středověku kolující pod pseudonymem domnělého autora Macer či Macer Floridus (snad Odona de Meung). Báseň se četla a komentovala na pražské lékařské fakultě zřejmě zcela pravidelně, jedním z učitelů, kteří lekce vedli, byl i Jan Ondřejův Šindel (Iohannes Andreae, dictus Šindel, + snad 1455–1457). Autorka se věnuje srovnání čtyř studentských rukopisů uložených v Národní knihovně ČR, Praha (IV G 9, VIII E 2, IX E 14, X E 14) a jednomu rukopisu znojemskému (Státní okresní archiv Znojmo, rkp. 306). Díky silné provázanosti všech zkoumaných textů a téměř shodnému znění pasáží, které jsou rukopisům společné, lze předpokládat, že učitelé studentům výklad básně diktovali podle starších zápisů, aniž by do něho vnášeli nové poznámky. Díky srovnání uvedených rukopisů s rukopisem Biblioteka Jagiellońska, Kraków, 619, kde je nepochybně dochován Šindelův autograf, můžeme vyvrátit názor starších badatelů V. Maiwalda, G. Gellnera a F. M. Bartoše, že pražský rukopis X E 14 z roku 1424 napsal sám Šindel.
Anglicky
The article focuses on the fact that, unlike the situation in the rest of Europe, there is an extraordinarily huge amount of manuscripts commenting on the poem De viribus herbarum preserved in the Czech area. The poem dates back to the 11th century and in the Middle Ages it circulated as the work of so-called Macer or Macer Floridus (probably Odo de Meung). Moreover, it was read and commented on a regular basis at the Faculty of Medicine in Prague, e. g. by Iohannes Andreae, dictus Šindel, (+ 1455–1457) being one of the teachers lecturing on it. The aim of the author is to compare four students’ manuscripts deposited in the National Library of Czech Republic (IV G 9, VIII E 2, IX E 14, X E 14) and one manuscript from Znojmo (Státní okresní archiv Znojmo, ms. 306). Thanks to the high level of mutual cohesion of all the researched texts and almost the same reading of common passages, it can be assumed that the teachers dictated commentary on the poem to the students exactly according to the older manuscripts without bringing any new comments of their own. Comparison of the aforementioned manuscripts with Šindel’s undoubted autograph (Biblioteka Jagiellońska, Kraków, ms. 619) also overcomes presumption of older researchers V. Maiwald, G. Gellner and F. M. Bartoš that the Prague manuscript X E 14 from 1424 was written by Šindel himself.