Algoritmy, jazyky, programování a matematika

DURNOVÁ, Helena. Algoritmy, jazyky, programování a matematika. In 196. Interdisciplinární seminář ZČU v Plzni. 2013.

Základní údaje

• Originální název: Algoritmy, jazyky, programování a matematika
• Název anglicky: Algorithms, languages, programming and mathematics
• Autoři: DURNOVÁ, Helena.
• Vydání: 196. Interdisciplinární seminář ZČU v Plzni, 2013.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Vyžádané přednášky
• Obor: 60101 History
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Pedagogická fakulta
• Klíčová slova anglicky: history of programming languages;history of computing

Anotace

Z dnešní perspektivy se zdá být přirozené a jediné správné nazývat programovací jazyk jazykem. Mezi přirozeným jazykem a programovacími jazyky lze jistě nalézt mnoho paralel, zejména tvrzení, že některé věci lépe vyjádříme tím jazykem, jiné oním. Snad by se dalo prafrázovat i přísloví „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“. Programovací jazyky však mají i rysy, které k rysům přirozených jazyků přirovnáme obtížně. U programovacích jazyků se například často předpokládá, že správný programovací jazyk naučí programátora myslet. Je to však pravda? Skutečně musí být lepší algoritmus formulovaný ve vhodném programovacím jazyku lepší než algoritmus formulovaný v běžné řeči? Nejlepší algoritmus pro nalezení tzv. minimální kostry se podařilo nalézt Otakaru Borůvkovi (1899-1995) v roce 1926, kdy nemohl použít žádného programovacího jazyka. Algoritmy zapsané v tomtéž programovacím jazyce je možné snáze porovnat, ale převést je do jednotného jazyk dá také práci a navíc nemusí být výsledek vždy stejný. Problém jazyka a překládání se táhne celou historií programovacích jazyků: co vlastně překládáme? Jakou část tohoto překládání je možné mechanizovat? A je programování ve smyslu převádění numerických (obecněji matematických) metod vůbec jednoduché, jak se zpočátku zdálo? Na tyto a další otázky se pokusím odpovědět ve svém povídání o ALGOLu 60: algoritmickém jazyku, jazyku, který byl navržen právě proto, aby bylo možné programy sdílet.

Anotace anglicky

From today's perspective, it seems only natural and correct to call programming language a language. There are undoubtedly many parallels between natural and programming languages, especially the statement that some things are better expressed in one language, other things in another. For programming languages, the saying "the more languages you know, the broader is your perspective" could perhaps also be used in some version. However, programming languages also have features that can be related to natural language characteristics only with difficulty. For programming languages, it is for example often assumed that a good programming language will teach the programmer good thinking. Is that true, though? Is it really so that an algorithm formulated in a suitable programming language must be better than an algorithm formulated in colloquial language? The best algorithm for finding the minimum spanning tree was discovers by Otakar Borůvk (1899-1995) in 1926, when he could not use any programming language. Algorithms written in a programming language can be more easily compared, but translating them to a unified language can also be difficult and in addition, the result need not always be the same. The problem of language and translating is intertwined with history of programming languages: what are we actually translating? Which part of the translating can be mechanized? And is programming in the sense of translating numerical (or, in general, mathematical) methods as easy as it seems? I will try to answer these and other questions when relating the history of ALGOL 60, the algorithmic language, the language that was designed with the aim to share programs.