La place du sujet et sa détermination en ancien français

SCHEJBALOVÁ, Zdeňka. La place du sujet et sa détermination en ancien français. Jazyk a kultúra. Prešov: Lingvokulturologické a prekladateľsko-tlmočnícke centrum excelentnosti pri Filozofickej fakulte Prešovskej univerzity, 2013, roč. 16/2013, č. 4, s. 1-7. ISSN 1338-1148.

Základní údaje

Originální název

La place du sujet et sa détermination en ancien français

Název česky

Místo podmětu a jeho určení ve staré francouzštině

Název anglicky

Place of subject and its determination in Old French

Autoři

SCHEJBALOVÁ, Zdeňka (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

Jazyk a kultúra, Prešov, Lingvokulturologické a prekladateľsko-tlmočnícke centrum excelentnosti pri Filozofickej fakulte Prešovskej univerzity, 2013, 1338-1148

---

Další údaje

Jazyk

francouzština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

60200 6.2 Languages and Literature

Stát vydavatele

Slovensko

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Kód RIV

RIV/00216224:14410/13:00072527

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

Klíčová slova česky

podmět; umístění podmětu; vynechání podmětu; inverze podmětu; determinace; stará francouzština

Klíčová slova anglicky

subject; place of subject; omission of subject; subject inversion; determination; old French

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Dans l article nous étudions l’ordre des mots et la place du sujet dans la prose francaise du XIIIe siecle (Li Contes dou roi Coustant lEmpereur). L ordre directe n est en ancien francais qu apparent. Bien que le systeme casuel permette une plus grande liberté, la position distincte des parties du discours n est pas tout a fait fortuite, elle releve, dans la plupart des cas, du principe de la perspective fonctionnelle de la phrase. Au début de la proposition il apparait une partie de discours accentuée. Le sujet inexprimé, implicite, surtout au prédicat multiple, est courant. Il est omis également dans les constructions impersonnelles. L’inversion du sujet, courant dans les propositions interrogatives et incises, est relativement fréquente apres des adverbes (si, lors, ...), apres la conjonction et et apres des locutions adverbiales de temps.

Česky

V článku zkoumáme slovosled a postavení podmětu ve francouzské próze XIII. století (Li Contes dou roi Coustant lEmpereur). Tzv. volný slovosled je ve staré francouzštině jen zdánlivý. Deklinační systém sice umožňuje větší volnost, ale různá pozice větných členů není zcela nahodilá, podléhá povětšinou principu větné funkční perspektivy. Na začátku věty se objevuje zdůrazněný větný člen. Nevyjádřený podmět, implicitní, především u několikanásobného přísudku, je běžný. Vynechává se i v neosobních vazbách. Inverze podmětu, běžná v tázacích a uvozovacích větách, je poměrně častá po příslovcích (si, lors, ...), po spojce et a po příslovečném určení času.

Anglicky

In the paper we examine the word order and position of subject in French prose of the XIIIth century (Li Contes dou roi Coustant lEmpereur). The so-called “ free word order “in Old French is only relative. The declination’s system allows much more freedom, but different position of constituents of the sentence isn’t completely accidental, it is mostly governed by the principle of functional sentence perspective. Accented constituent appears at the beginning of the sentence and provokes subject-verb inversion. Null-subject, implicit, particularly by multiple predicates, is common. It is even missed in impersonal constructions. The subject-verb inversion, common in interrogative sentences and reporting clauses, is quite often after adverbs (si, lors ...), the conjunction et and after the adverbial of time.