2014
Učitelé v totalitním režimu – život a práce učitelů v Československu v letech 1969-1989
ZOUNEK, Jiří, Dana KNOTOVÁ a Michal ŠIMÁNĚZákladní údaje
Originální název
Učitelé v totalitním režimu – život a práce učitelů v Československu v letech 1969-1989
Název anglicky
Teachers in a totalitarian regime - the life and work of teachers in Czechoslovakia in the years 1969-1989
Autoři
ZOUNEK, Jiří (203 Česká republika, garant, domácí), Dana KNOTOVÁ (203 Česká republika, domácí) a Michal ŠIMÁNĚ (203 Česká republika, domácí)
Vydání
Současná škola - "Dílna lidskosti"?, Uherský Brod, 27.-28. března 2014, 2014
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
50300 5.3 Education
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14210/14:00073558
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
učitelé; základní škola; totalitní režim; normalizace; výzkum;orální historie
Klíčová slova anglicky
teachers; primary school; totalitarian regime; research; oral history
Štítky
Změněno: 22. 3. 2015 22:17, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Autoři se ve svém příspěvku zaměřují na dějiny školství v socialistickém Československu. Konkrétně se věnují období let 1968-1989, které je nazýváno jako tzv. normalizace, tedy období obnovy prosovětského totalitního režimu a ukončení všech demokratizačních snah z let šedesátých. Období normalizace se projevilo i v oblasti vzdělávání a školství. Analogicky k politickému a společenskému vývoji byly například zastaveny reformní aktivity ve školách a byly zpřetrhány vazby na tehdejší západní svět (země za tzv. železnou oponou). Naopak byl opět posílen vliv komunistické strany ve vzdělávání, což se projevilo například v ideologizaci školní práce, omezena byla autonomie práce učitelů, neexistovala možnost studovat v zahraničí apod. Škola je chápána jako opora socialismu, opět se prosazuje a postupně zpřísňuje kádrové hodnocení žáků i učitelů. Cílem příspěvku je prezentovat první dílčí výsledky výzkumu s názvem Každodenní život základní školy v období normalizace pohledem učitelů Využití orální historie při studiu soudobých dějin školství (realizován s podporou GAČR). Projekt je zaměřen na prozkoumání a popsání každodenního života základní školy (ISCED 1 a 2) v období normalizace. Historický výzkum je založen primárně na metodě orální historie, jejímž prostřednictvím autoři získávají data o každodenním životě školy, ale také o životě a práci učitelů. Využitím orální historie je totiž možné získat jedinečné informace o každodennosti v normalizačním základním školství a učitelích, jejich osobních i profesních životech. Autoři využili vedle metody orální historie i tradiční postupy historikovy práce (heuristika a práce s prameny) a některé postupy vizuální historie (např. analýza obrazového materiálu, příprav na výuku). Autoři se ve svém příspěvku zaměřují na problematiku, co učitelé (pamětníci) považují za kritické okamžiky v životě školy i v profesi učitele v době normalizace, zda a jak se střetávali s normalizačním režimem apod.
Anglicky
Historical-pedagogical research in socialist education has been virtually non-existent. Moreover, the amount and quality of official sources are limited. The use of oral history can help obtain unique information on everyday life in basic schools of the normalization period as well as on the teachers and their private and professional lives. Witnesses of normalization are growing older and passing away and their unique experience and histories are becoming lost forever. More than twenty years after the Velvet Revolution it is high time to start collecting and studying life stories of teachers systematically through scholarly research. Oral history is not only a method for collecting new data on modern history but also a methodological challenge for educational history in the Czech Republic, an educational discipline whose methodology has recently lacked systematic innovation. Developing oral history at the theoretical level for the purposes of research in educational history as well as its subsequent application will be a significant methodological innovation on which further research – perhaps beyond history of education and covering also the history of educational sciences in the communist era – will be able to build. Oral history can also be applied in research of the transformation of schools in the 1990s or in research of implementation of various reforms or new technologies in various types of schools in recent past.
Návaznosti
| GA14-05926S, projekt VaV |
|