2014
Historie Lagrangeova-Laplaceova důkazu stability sluneční soustavy
ŠTEFL, VladimírZákladní údaje
Originální název
Historie Lagrangeova-Laplaceova důkazu stability sluneční soustavy
Název anglicky
History of Lagrange s - Laplace s proof of the stability of the solar system
Autoři
ŠTEFL, Vladimír (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Československý časopis pro fyziku, Praha, 2014, 0009-0700
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Článek v odborném periodiku
Obor
10308 Astronomy
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Kód RIV
RIV/00216224:14310/14:00075358
Organizační jednotka
Přírodovědecká fakulta
Klíčová slova anglicky
celestial mechanics; stability of solar system; Lagrange; Laplace
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 27. 4. 2015 15:10, Ing. Andrea Mikešková
V originále
Článek se zabývá vlivem velké nerovnosti Jupiteru a Saturnu na stabilitu sluneční soustavy. Hlavní teoretickou metodou studia planetárních poruch byla variace dráhových elementů, rozvíjená Eulerem a Lagrangem v 18. století. Následně Laplace zavedl metodu řešení souboru simultáních diferenciálních rovnic vhodných pro planetární poruchy. Objasnil, že změny dráhových elementů - výstředností, sklonů drah a velkých poloos jsou omezeny. To byl důkaz stability sluneční soustavy.
Anglicky
Article discusses influence of the great inequality of Jupiter and Saturn on the stability of the solar system. Main theoretical side of study planetary perturbations was method of variation of orbital parameters, which evolved by Euler and Lagrange in the eighteenth century. Subsequently Laplace introduced a method for solving a collection of simultaneous differential equations suited for planetary perturbation theory. He clarified that are limited the variations of the orbital elements - excentricities, inclinations and semi-major axes. This was the proof of stability of the solar system.