Historie Lagrangeova-Laplaceova důkazu stability sluneční soustavy

ŠTEFL, Vladimír. Historie Lagrangeova-Laplaceova důkazu stability sluneční soustavy (History of Lagrange s - Laplace s proof of the stability of the solar system). Československý časopis pro fyziku. Praha, 2014, vol. 64, No 2, p. 107-112. ISSN 0009-0700.

Basic information

Original name

Historie Lagrangeova-Laplaceova důkazu stability sluneční soustavy

Name (in English)

History of Lagrange s - Laplace s proof of the stability of the solar system

Authors

ŠTEFL, Vladimír (203 Czech Republic, guarantor, belonging to the institution)

Edition

Československý časopis pro fyziku, Praha, 2014, 0009-0700

---

Other information

Language

Czech

Type of outcome

Článek v odborném periodiku

Field of Study

10308 Astronomy

Country of publisher

Czech Republic

Confidentiality degree

není předmětem státního či obchodního tajemství

RIV identification code

RIV/00216224:14310/14:00075358

Organization unit

Faculty of Science

Keywords in English

celestial mechanics; stability of solar system; Lagrange; Laplace

Tags

AKR, rivok

Tags

International impact, Reviewed

---

Abstract

V originále

Článek se zabývá vlivem velké nerovnosti Jupiteru a Saturnu na stabilitu sluneční soustavy. Hlavní teoretickou metodou studia planetárních poruch byla variace dráhových elementů, rozvíjená Eulerem a Lagrangem v 18. století. Následně Laplace zavedl metodu řešení souboru simultáních diferenciálních rovnic vhodných pro planetární poruchy. Objasnil, že změny dráhových elementů - výstředností, sklonů drah a velkých poloos jsou omezeny. To byl důkaz stability sluneční soustavy.

In English

Article discusses influence of the great inequality of Jupiter and Saturn on the stability of the solar system. Main theoretical side of study planetary perturbations was method of variation of orbital parameters, which evolved by Euler and Lagrange in the eighteenth century. Subsequently Laplace introduced a method for solving a collection of simultaneous differential equations suited for planetary perturbation theory. He clarified that are limited the variations of the orbital elements - excentricities, inclinations and semi-major axes. This was the proof of stability of the solar system.