2014
Teachers in Totalitarian Regime – Life and Work of Teachers in Czechoslovakia in the Era of so called Normalization (1969-1989)
ZOUNEK, Jiří a Michal ŠIMÁNĚZákladní údaje
Originální název
Teachers in Totalitarian Regime – Life and Work of Teachers in Czechoslovakia in the Era of so called Normalization (1969-1989)
Název česky
Učitelé v totalitním režimu – život a práce učitelů v Československu v období tzv. normalizace (1969-1989)
Autoři
Vydání
The Tenth European Social Science History Conference in Vienna, 2014
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Prezentace na konferencích
Obor
50300 5.3 Education
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
Klíčová slova česky
učitel; normalizace; orální historie; Československo; 1969-1989
Klíčová slova anglicky
teacher; normalisation; oral history; Czechoslovakia;1969-1989
Příznaky
Mezinárodní význam
Změněno: 7. 9. 2014 22:01, doc. Mgr. Jiří Zounek, Ph.D.
V originále
In their contribution, authors are focusing on the history of education in socialist Czechoslovakia. Particularly on the period of time from 1968 to 1989, which is known as the era of normalization, the period of renewal of pro-soviet totalitarian regime and termination of all democratic efforts. Era of normalization had influence also on education. As well as in political and social development, the reformation activities were stopped also in education. All relationships with west world (countries behind the Iron Curtain) were broken. On the other hand the influence of communist party in education was strengthened. It could have been seen in act of making school work (didactic content) even more ideological. Furthermore autonomy of teachers was more restricted, to study abroad was not possible etc. School was understood as a support of socialism, once again the “kádrové” evaluation of pupils and teachers was tightened. This evaluation was aimed mainly at political loyalty to governing political party, at her support or at her active promoting. Main goal of the contribution is to present the sub-results of research targeted on exploration and description of daily life at a primary school (ISCED 1 and 2) during the normalization. Historical research is primarily based on oral history of which authors gained data about everyday life at school as well as about life and work of teachers. Using this method of oral history enables obtain unique information about daily life at primary school and teachers´ private and professional lives during the period of normalization. Authors also used traditional methods of historian’s work (heuristics and work with historical sources) and some of methods of the visual history (e.g.: analysis of pictorial materials or analysis of teachers´ preparations for teaching). The contribution determines what teachers (witnesses) consider to be critical moments in their professional lives at school during normalization, if and how they met and confront this regime, how the changes of former regime influenced their work as pedagogues (for instance at the beginning of seventieth and then during eighties).
Česky
Autoři se ve svém příspěvku zaměřují na problematiku výzkumu dějin školství a pedagogiky ve druhé polovině 20. století v letech komunistického režimu nazývaného jako normalizace (1968-1989) na území dnešní České republiky. Doba komunismu má klíčový význam pro historickou zkušenost druhé poloviny 20. století mnoha evropských zemí, zejména pak zemí tzv. východního bloku. V totalitních režimech prošla, stejně jako jiné oblasti života společnosti, velmi složitým obdobím rovněž pedagogika a školství. V bývalém Československu se v průběhu druhé poloviny 20. století střídala období, jež vytvořila relativně příhodné podmínky pro rozvoj vzdělávání i škol s obdobími, v nichž byla tato oblast dokonce zneužívána k politickým či mocenským cílům.Pád režimu znamenal začátek nové etapy nejenom v dějinách Československa, ale otevřel také mimo jiné možnosti rozvíjet historický výzkum v oblastech, které byly před rokem 1989 tabu. To platí i pro oblast pedagogiky a školství, kde ovšem i přes výzvy významných osobností české pedagogiky nebyl dosud realizován žádný systematický výzkum, ani není rozvíjena metodologie historického výzkumu, která by byla relevantní pro empirický výzkum soudobých dějin pedagogiky a školství.Metodologie historiografie přitom disponuje metodami a nástroji, které umožňují výzkum těchto poměrně nových témat. Jednou z takových metod jeorální historie, která je pro výzkum soudobých dějin velmi účinným nástrojem. Cílem našeho příspěvku je představit dílčí výsledky výzkumu zaměřeného na prozkoumání a popsání každodenního života základní školy (ISCED 1 a 2) v období normalizace. Historický výzkum bude založen primárně na metodě orální historie, jejímž prostřednictvím budou získána data o každodenním životě školy, ale také o životě a práci klíčových aktérů školního vzdělávání – učitelů.Využitím orální historie je totiž možné získat jedinečné informace o každodennosti v normalizačním základním školství a učitelích, jejich osobních i profesních životech. Pamětníci normalizace však stárnou a odcházejí a s nimi i jedinečné zážitky, zkušenosti a příběhy. Prezentované výsledky budou zaměřeny na každodenní život a chování učitelů, jejich výuku i mimoškolní aktivity. Konkrétně se zaměříme na vnímání role učitele a možnosti jeho profesního rozvoje, platové ohodnocení, jaký byl běžný den ve škole, zda a jak se proměňovalo fyzické prostředí školy, jak byly přijímány novinky či inovace ve výuce, jaké byly vztahy s kolegy, vedením či nadřízenými orgány, jaké byly vztahy s rodiči, co bylo možné považovat za kritické okamžiky v životě školy i v profesi učitele, zda a jak se střetávali s normalizačním režimem, jak se v jejich životě i pedagogické práci projevily proměny tehdejšího režimu (např. na počátku 70. let a pak v letech osmdesátých), zda a jaké byly možnosti kontaktu se zahraničím (jak v rámci socialistických zemí, tak s tzv. západními státy).
Návaznosti
| GA14-05926S, interní kód MU |
|