JARKOVSKÁ, Lucie. Mezi ochranou a morální panikou: Děti a sexualita. In Dagmar Marková, Lenka Rovňanová. SEXUALITY VII : Rod, rodina, rodičovstvo – scenáre udrņateľnej reprodukcie. Zborník vedeckých príspevkov. Bratislava: Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV, 2013, p. 106-113. ISBN 978-80-970234-4-7.
Other formats:   BibTeX LaTeX RIS
Basic information
Original name Mezi ochranou a morální panikou: Děti a sexualita
Authors JARKOVSKÁ, Lucie.
Edition Bratislava, SEXUALITY VII : Rod, rodina, rodičovstvo – scenáre udrņateľnej reprodukcie. Zborník vedeckých príspevkov. p. 106-113, 8 pp. 2013.
Publisher Ústav výskumu sociálnej komunikácie SAV
Other information
Original language Czech
Type of outcome Proceedings paper
Field of Study 50000 5. Social Sciences
Country of publisher Czech Republic
Confidentiality degree is not subject to a state or trade secret
Organization unit Faculty of Social Studies
ISBN 978-80-970234-4-7
Keywords (in Czech) sexualita; děti; morální panika
Keywords in English sexuality; children; moral panics
Changed by Changed by: doc. Mgr. Lucie Jarkovská, Ph.D., učo 21642. Changed: 13/10/2014 15:53.
Abstract
Debaty o sexuální výchově ve světě i u nás úzce souvisí se způsobem, jakým je v současné době chápáno dětství. Předmětem sporů je v první řadě otázka, jaké informace mají děti získat a jaké ne. Dětství je v současné euroamerické kultuře konstruováno jako nevinné a bezbranné, vyžadující ochranu. Jak podotýká Stevi Jackson, tato nevinnost znamená v první řadě nevědomost. V souladu s foucaultovskou myšlenkou, že vědění je moc, je dětská nevědomost v různých oblastech konstitutivním prvkem hierarchického řádu, v němž dospělí (rodiče a vyučující především) rozhodují o tom, kdy se dětem dostane jakých znalostí, kdy se jim zakáží a kdy povolí sexuální aktivity. Ochrana dětí před přemírou sexuality znamená zároveň jejich kontrolu. Děti jsou udržovány v nevědomosti, a tato nevědomost se stává legitimizací odepření jejich přístupu k moci a je ospravedlněním jejich bezmocnosti (Jackson 1982). Dětství je konstruováno jako asexuální (o sexu nevědomé, sex nepraktikující), a jak říká Foucault, to je důvod, proč dětem sex zakázat, proč jim bránit o něm mluvit, proč zavírat oči a zacpávat si uši, kdykoli by náhodou mohly dát najevo, že o něm vědí (Foucault 1999: 10). Míra přístupnosti informací o sexu není zdaleka jen otázkou konzervativních lobby, ať už církevních či politických, ale úzce souvisí i se snahou o zachování dalších sociálních kategorií a hierarchií. Pokud bychom dětství přiznali sexuální subjektivitu, ztratilo by pro nás onu rajskou čistotu a nevinnost, a tím pádem i nárok na ochranu, protože právě ochrana je mu přiznána pro jeho nevinnost. Ve svém příspěvku ukážu, jakým způsobem se snaha o ochranu dětí před sexuálním zneužíváním mění v morální paniku a produkuje sociální praktiky s normalizačním účinkem na děti i dospělé, a to zdaleka ne jen v oblasti dětské sexuality, ale např. i v umění.
PrintDisplayed: 30/7/2024 09:26