David Fincher: přístupy k filmovému umění a literárním vzorům

KOKEŠ, Radomír. David Fincher: přístupy k filmovému umění a literárním vzorům. In Filmový festival FokusFest, Semily, 3.-5. 10. 2014. 2014.

Základní údaje

• Originální název: David Fincher: přístupy k filmovému umění a literárním vzorům
• Název anglicky: David Fincher: approaches to film art and literature patterns
• Autoři: KOKEŠ, Radomír (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Filmový festival FokusFest, Semily, 3.-5. 10. 2014, 2014.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Vyžádané přednášky
• Obor: Písemnictví, masmedia, audiovize
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Oficiální stránky festivalu s anotacemi doprovodného programu.
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/14:00077076
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova anglicky: poetics of film director; film analysis; adaptation; formal structure; narrative; David Fincher
• Štítky: rivok

Anotace

Východiskem přednášky bylo, že kariéru filmového režiséra Davida Finchera lze rozdělit na dvě stylově značně odlišná období: extrovertní filmy (1992-2002) a introvertní filmy (2007-2014). První pětice filmů se nesla v duchu filmařské sebestřednosti v kontrastu k reálnému světu, přičemž kinematografická revolta se nesla především v umném napodobování ozkoušených postupů post/moderního umění. Druhé období jakoby rezignovalo na stylistickou a vypravěčskou průraznost toho prvního. Leč podobný dojem je čistě zdánlivý, neb Fincher pomocí ještě mnohem promyšlenějších stylistických a vypravěčských postupů nabízí zároveň ozvláštňující náhled na autentizující funkce umění. Přednáška tyto hypotézy demonstrovala a testovala na analýze jednotlivých filmů obou období z hlediska přistupování k literárním předlohám, kdy v druhém zmiňovaném období se právě netradiční vyprávěcí vzorce literárních předloh stávají základem pro mnohem nenápadnější, ale esteticky o to průraznější hru s možnostmi filmového vyprávění a stylu na jedné straně, ale zároveň s možnostmi ozvláštňujícího vypovídání o minulosti a přítomnosti skutečného světa.

Anotace anglicky

I divided career of film director David Fincher into two stylistically quite different periods: extrovert films (1992-2002) and introvert films (2007-2014). Specific for first period were film extravagancy in contrast to the actual world, when cinematic revolt come out from artistic imitation of post/modern art techniques. Second period was apparently less narratively and stylistically progressive, but it is surprisingly much more innovative and artistically complex than the first one… Fincher (by contraries to the period before) bases his films mainly on novel adaptations when non-traditional narrative patterns of literature inspirations represent impulses for Fincher's maybe less obvious but aesthetically more enterprising game with (a) possibilities of cinema as artistic form, (b) ways of the defamiliarizing of past and present of the actual world. In my lecture I tested these hypotheses on formal analysis of each Fincher's film.