Vlasta Vostřebalová Fischerová. Mezi sociálním uměním a magickým realismem

FRANK BARNOVÁ, Michala a Martina PACHMANOVÁ. Vlasta Vostřebalová Fischerová. Mezi sociálním uměním a magickým realismem. 2013.

Základní údaje

Originální název

Vlasta Vostřebalová Fischerová. Mezi sociálním uměním a magickým realismem

Název česky

Vlasta Vostřebalová Fischerová. Mezi sociálním uměním a magickým realismem

Název anglicky

Vlasta Vostřebalová Fischerová. Between Social Art and Magical Realism

Autoři

FRANK BARNOVÁ, Michala a Martina PACHMANOVÁ

Vydání

2013

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Uspořádání (zogranizování) výstavy (s/bez krit. katal.)

Obor

Umění, architektura, kulturní dědictví

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova česky

zapomenuté meziválečné umělkyně; modernismus; sociální umění; magický realismus; funkcionalistická architektura; feminismus

Klíčová slova anglicky

women’s art history; forgotten Czech inter-war female artists; Czech modernism; social art; magical realism; functionalist architecture; feminism

---

Anotace

V originále

Výstava věnovaná dílu a životu jedné z neprávem zapomenutých českých meziválečných umělkyň. Malířská a kreslířská práce Vlasty Vostřebalové Fischerové byla sice omezena necelými dvaceti lety aktivní tvůrčí činnosti, ale patří k nejosobitějším výtvarným projevům českého umění dvacátých a třicátých let 20. století, zvláště pak heterogenního proudu „nových realismů“. Její profesní i politický postoj se formoval mezi levicově smýšlejícími umělci. Vostřebalová Fischerová ve svých kresbách a obrazech vycházela z epické dramatičnosti wolkerovské linie proletářského umění a s velkou dávkou fantazie a bizarní poetiky zachycovala lidské odcizení a mezní situace života. V jejím díle se mísí všednodenní náměty s fantaskní poetikou a palčivou groteskností a sociální apel mnoha jejích prací na druhé straně vyvažuje intimita, hraničící s introvertností. Na této zvnitřnělé, místy až halucinační dimenzi její práce se mimo jiné podepsal její soukromý život: krátké, avšak nepříliš šťastné manželství s významným českým literátem a překladatelem Otokarem Fischerem, po jehož rozpadu následoval dramatický zápas o syna. Primitivistické krajiny, leonardovsky karikaturní a zároveň tesklivé psychologické portréty žen, mužů a dětí a příležitostné žánrové figurální motivy se vyznačují elementárním tvaroslovím a přízračnou světelností blízkou dílu významného českého malíře Jana Zrzavého; spíše než lyrismus a melancholie je však jejich nejvýraznějším znakem sžíravá, téměř veristická ostrost neidealizovaného pohledu na svět „groszovského“ ražení. Retrospektivní výstava sestavená ze zápůjček ze soukromých sbírek a z fondů veřejných galerií sleduje základní vývojovou linii v rámci díla Vlasty Vostřebalové Fischerové. Ukazuje žánrovou rozmanitost a výtvarnou komplexnost její práce, včetně činnosti na poli architektury. Výstava formou audionahrávky a fotografické projekce v neposlední řadě poprvé zpřístupňuje autorčinu rozsáhlou korespondenci adresovanou Otokaru Fischerovi a mnoho dalších archivních dokumentů.

Anglicky

An exhibition dedicated to the work and life of one of the unjustly forgotten Czech inter-war female artists. Although the painting and drawing work of Vlasta Vostřebalová Fischerová was limited to less than 20 years of her being creatively active, it belongs among the most distinctive Czech art expressions of the 1920s and 1930s, especially with respect to the heterogeneous stream of “New Realisms”. Her professional, as well as political, stand formed among left-minded artists. Vostřebalová Fischerová’s drawings and paintings were inspired by the epic dramatic character of Wolker’s line of proletarian art, and she captured human estrangement and marginal life situations with a great dose of fantasy and bizarre poetics. On one side, her work is a blend of common daily subjects with fanciful poetics and thorny grotesqueness, and, on the other side, the social appeal in many of her works is counterbalanced by intimacy, bordering with introversion. This interiorized, sometimes almost hallucinatory dimension of her work was a result of, among other things, her private life – her short and not exactly happy marriage to an important Czech writer and translator Otokar Fischer, the breakup of which was followed by a dramatic battle for custody of their son. Her primitivistic landscapes, her Leonardo-like caricatural, while nostalgic psychological portraits of women, men and children, and her occasional genre figural motives are characterized in an elementary morphology and ghostly luminosity similar to the work of the important Czech painter Jan Zrzavy. However, rather than lyricism and melancholy, the most distinct feature of her work is the gnawing, almost veristic sharpness of a non-idealized view of the world having a character of George Grosz. The retrospective exhibition compiled from loans from private collections, as well as the collections of public galleries, it follows the basic developmental line of Vostřebalová Fischerová’s work. It demonstrates the genre diversity and creative complexness of her work including her activities in the field of architecture. The exhibition reveals the artist’s extensive correspondence addressed to Otokar Fischer and many other archive documents through the form of an audio recording and a slide show of photographs.