Srbové, Chorvati, Bosňáci a Černohorci a jejich jazyk/jazyky jako předmět univerzitní výuky

KREJČÍ, Pavel. Srbové, Chorvati, Bosňáci a Černohorci a jejich jazyk/jazyky jako předmět univerzitní výuky. Opera Slavica = Slavistické rozhledy. Brno: Masarykova univerzita, 2013, roč. 23, č. 4, s. 238-245. ISSN 1211-7676.

Základní údaje

• Originální název: Srbové, Chorvati, Bosňáci a Černohorci a jejich jazyk/jazyky jako předmět univerzitní výuky
• Název anglicky: The Serbs, the Croats, the Bosniaks and the Montenegrins and its language(s) as a University Studying Subject
• Autoři: KREJČÍ, Pavel (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Opera Slavica = Slavistické rozhledy, Brno, Masarykova univerzita, 2013, 1211-7676.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Článek v odborném periodiku
• Obor: 60200 6.2 Languages and Literature
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: Digitální knihovna FF MU
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/13:00077540
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: srbochorvatský areál; výuka srbochorvatštiny; výuka srbštiny; výuka chorvatštiny; výuka bosenštiny a černohorštiny
• Klíčová slova anglicky: Serbo-Croatian area; Teaching Serbo-Croatian; Teaching Serbian; Teaching Croatian; Teaching Bosnian and Montenegrin
• Štítky: RIV - zkontrolováno, rivok, Teaching of Bosnian or Montenegrin, Teaching of Croatian, Teaching of Serbian, Teaching of Serbo-Croatian
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Rozpad Jugoslávie (1991–92) přinesl mj. i národnostní a jazykové problémy. Srbochorvatština, která byla do té doby lingvisticky i politicky jedním společným standardním jazykem Srbů, Chorvatů, Bosňáků/Muslimů a Černohorců, byla v nových samostatných republikách zaměněna lingvonymem, které korespondovalo s pojmenováním příslušného národa (chorvatština, srbština, o něco později bosenština a černohorština). Politická podpora samostatnosti a jedinečnosti příslušných jazyků ve svých mateřských zemích bývá mnohdy doprovázena i více či méně zpolitizovaným postojem odborníků-lingvistů. Tyto dynamické změny a problémy rovněž ovlivňují koncipování filologických oborů zaměřených na jmenované jazyky a národy. Klíčovou otázkou dle našeho názoru je, zda má smysl pokračovat v koncepci tzv. národních filologií, anebo zda by nebyla praktičtější nějaká varianta areálově koncipovaného oboru. Oba přístupy mají svá pozitiva i negativa.

Anotace anglicky

The collapse of the Yugoslav state (1991–92) also affected national and linguistic issues. Serbo-Croatian language, which was until then, linguistically and politically, the only common language of the Serbs, Croats, Montenegrins and Muslims (Bosniaks later), was replaced in the successor republics by language with the corresponding ethnic glottonym (Croatian, Serbian and later Bosnian and Montenegrin language). Political support for the autonomy and uniqueness of these languages in their respective countries, however, faces an ambiguous acceptance by professionals-linguists. This ambiguity is reflected in the long-term problems with the concept of teaching of the so called national philologies. The crucial question is, in our opinion, if to continue the current national-oriented concept, or whether to learn toward some type of area concept. Both concepts naturally have their positives but also negatives.