2014
Tři české lingvodidaktické publikace pro výuku srbochorvatštiny z druhé poloviny 20. století ve světle sociolingvistické analýzy
KREJČÍ, PavelZákladní údaje
Originální název
Tři české lingvodidaktické publikace pro výuku srbochorvatštiny z druhé poloviny 20. století ve světle sociolingvistické analýzy
Název anglicky
Three Czech Textbooks of Serbo-Croatian from the second half of the 20th Century in the light of Sociolinguistic Analysis
Autoři
Vydání
1. vyd. Brno, Výuka jihoslovanských jazyků a literatur v dnešní Evropě, od s. 507-513, 7 s. 2014
Nakladatel
Porta Balkanica
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Stať ve sborníku
Obor
60200 6.2 Languages and Literature
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/14:00077543
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-904846-7-2
Klíčová slova česky
srbochorvatština; učebnice srbochorvatštiny
Klíčová slova anglicky
Serbo-Croatian; textbooks of Serbo-Croatian
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 10. 3. 2015 12:55, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Článek analyzuje postoje k srbochorvatštině a reflexi sociolingvistické jazykové reality v socialistické Jugoslávii na materiálu tří českých učebnic srbochorvatštiny. Sleduje explicitně vyjádřený postoj k sociolingvistické situaci srbochorvatštiny a jejímu polycentrickému charakteru, volbu té které varianty jako primární pro didaktické účely, samotný obsah příruček ve světle variantnosti srbochorvatštiny, která byla deklarovaná tzv. novosadskou dohodou z roku 1954, a dále poměr k latince a cyrilici, opět s ohledem na didaktické účely. Všechny tři sledované publikace se opírají o latinku, tedy oficiální písmo západní varianty, ekavštinu, tedy fonetickou podobu východní varianty, a nezpochybňují srbochorvatštinu jako jeden, byť polycentrický spisovný jazyk.
Anglicky
This article analyzes the attitudes towards Serbo-Croatian language and the reflection of the sociolinguistic reality in socialist Yugoslavia based on material from three Czech textbooks of Serbo-Croatian. The paper follows the explicitly expressed attitude to the sociolinguistic situation of Serbo-Croatian and its polycentric character, then selection of that option as a primary for educational purposes, the actual content of the textbooks in the light of the variability Serbo-Croatian, which was declared the Novi Sad Agreement of 1954, and the ratio of the Latin alphabet and Cyrillic again with regard to educational purposes. All three publications are based on the Latin alphabet, a Western official graphic system, "ekavski", an Eastern phonetic form, and do not confront the Serbo-Croatian as one standard language, though polycentric.
