C 2014

Mähren in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Kreuzungs- und Knotenpunkt künstlerischer Tendenzen im Donauraum

KROUPA, Jiří

Základní údaje

Originální název

Mähren in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Kreuzungs- und Knotenpunkt künstlerischer Tendenzen im Donauraum

Název česky

Morava v první polovině 18. století. Křižovatka i uzel uměleckých tendencí v Podunají

Název anglicky

Moravia in the first half of the 18th century. Intersection and hub of artistic tendencies in the Danube region

Autoři

KROUPA, Jiří (203 Česká republika, garant, domácí)

Vydání

První. Petersberg, Barocke Kunst und Kultur im Donauraum. Beiträge zum internationalen Wissenschaftskongress 9. -13. April 2013 in Passau und Linz. od s. 343-352, 10 s. Band 2, 2014

Nakladatel

Michael Imhof Verlag

Další údaje

Jazyk

němčina

Typ výsledku

Kapitola resp. kapitoly v odborné knize

Obor

Umění, architektura, kulturní dědictví

Stát vydavatele

Německo

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Kód RIV

RIV/00216224:14210/14:00079069

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-3-7319-0021-4

Klíčová slova česky

Morava v baroku; Architektura; Bavorsko a Brno; putující tovaryši

Klíčová slova anglicky

Moravia in Baroque; Architecture; Bayern and Brno; wandering journeymen

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 19. 3. 2015 12:49, Mgr. Vendula Hromádková

Anotace

V originále

Im letzten Viertel des 17. und in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts wurde in Mähren ein Komplex des künstlerischen und kulturellen Barock-Universums geschaffen. Der Charakter der Kunstproduktion in dieser Region, die einerseits zu den Ländern der böhmischen Krone gehörte, andererseits jedoch eine relative Selbständigkeit als „Markgrafschaft Mähren“ behielt, war aber kaum einheitlich. Seitdem sich die mittelalterliche Landesverwaltung konstituierte, gab es in der Tat eigentlich zwei Mähren, nämlich das südliche Mähren mit Zentrum in Brünn und das nördliche mit Mittelpunkt in Olmütz. Obwohl nach dem Ende des Dreißigjährigen Krieges eben das südmährische Brünn zur einzigen Hauptstadt wurde, war jener Dualismus während der ganzen Ära der Barockkultur sichtbar. Während sich aber Brünn immer mehr als ein Brennpunkt der politischen, gesellschaftlichen und allmählich auch der wirtschaftlichen Entwicklung durchsetzte, spielte Olmülz als bischöfliche Residenzstadt, Sitz eines wichtigen Domkapitels sowie einiger wichtigen Klöster eine besondere Rolle in der visuellen Kultur des katholischen Barock. Südmähren lehnte sich dabei in seiner Entwicklung an Wien und den Donauraum an, während Nordmähren eine relativ selbständige Region blieb, die insbesondere mit dem Raum Böhmen im Kontakt stand. Trotz der bereits angeführten, eher schematischen Ausführungen darf sich die Charakteristik der Barockkultur in Mähren jedoch kaum darauf reduzieren, dass sich hier bloß Inspirationen und Strömungen durchschnitten, die sich in den großen benachbarten Zentren herausbildeten. Auch hierher kamen, wie in die anderen Länder um den habsburgischen Donauraum, Künstler und Handwerker aus dem Süden (aus Italien) sowie aus dem Westen (aus Bayern). Kaum weniger interessant war allerdings auch die umgekehrte Bewegung, denn manche junge Künstler begegneten den aus diesen Zentren hervorgegangenen Kunstströmungen zuerst in Mähren, um dann voll von Erfahrungen in ihre Heimat zurückzukehren.

Česky

V poslední třetině 17. a v první polovině 18. století byl na Moravě utvořen komplex barokního uměleckého a kulturního univerza. Povaha umělecké tvorby této země, jež byla součástí celku Koruny české, ale současně si uchovávala relativní samostatnost jako „Markrabství moravské“, nebyla ovšem nijak jednotná. Od dob středověkého právního uspořádání existovaly totiž vlastně dvě Moravy, jednak jižní s centrem v Brně a severní s centrem v Olomouci. Přesto, že po skončení Třicetileté války se stalo jediným hlavním městem právě jihomoravské Brno, onen dualismus zůstával patrný po celé období barokní kultury. Zatímco Brno se prosazovalo stále více jako středisko politického, společenského a postupně i hospodářského dění, Olomouc jako rezidence biskupství, důležité kapituly a sídlo významných klášterů hrála podstatnou roli ve vizuální kultuře katolického baroku. Jižní Morava se přitom úzce přimykala k Vídni a k Podunají, zatímco severní Morava byla relativně svébytným celkem, udržujícím kontakty zejména s českým prostředím. Přes tuto jistě poněkud schématickou charakteristiku nelze ovšem na barokní kulturu na Moravě jednoznačně nazírat pouze prizmatem křižovatky uměleckých inspirací a proudů, utvářených ve velkých sousedních centrech. Podobně jako i do jiných zemí kolem habsburského Podunají, i sem totiž přicházeli umělci a řemeslníci z jihu - z Itálie, ale stejně tak ze západu - z Bavorska. Neméně zajímavé bylo však též opačné směřování, kdy mladí umělci získávali své první zkušenosti s uměleckými projevy těchto směrů a center právě na Moravě a poté se vraceli do svých domovů. V následujícím je proto učiněn pokus formou stručně formulovaných sond soustředit na několik příkladů toho, jak se konkrétní, především jihomoravská místa v reálně historickém čase první poloviny 18. století stávala součástí širšího „podunajského“ uměleckého směřování.