Mähren in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Kreuzungs- und Knotenpunkt künstlerischer Tendenzen im Donauraum

KROUPA, Jiří. Mähren in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Kreuzungs- und Knotenpunkt künstlerischer Tendenzen im Donauraum. In Möseneder, Karl; Thimann, Michael; Hofstetter, Adolf (Hg.). Barocke Kunst und Kultur im Donauraum. Beiträge zum internationalen Wissenschaftskongress 9. -13. April 2013 in Passau und Linz. První. Petersberg: Michael Imhof Verlag, 2014, s. 343-352. Band 2. ISBN 978-3-7319-0021-4.

Základní údaje

• Originální název: Mähren in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts. Kreuzungs- und Knotenpunkt künstlerischer Tendenzen im Donauraum
• Název česky: Morava v první polovině 18. století. Křižovatka i uzel uměleckých tendencí v Podunají
• Název anglicky: Moravia in the first half of the 18th century. Intersection and hub of artistic tendencies in the Danube region
• Autoři: KROUPA, Jiří (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: První. Petersberg, Barocke Kunst und Kultur im Donauraum. Beiträge zum internationalen Wissenschaftskongress 9. -13. April 2013 in Passau und Linz. od s. 343-352, 10 s. Band 2, 2014.
• Nakladatel: Michael Imhof Verlag

Další údaje

• Originální jazyk: němčina
• Typ výsledku: Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
• Obor: Umění, architektura, kulturní dědictví
• Stát vydavatele: Německo
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/14:00079069
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-3-7319-0021-4
• Klíčová slova česky: Morava v baroku; Architektura; Bavorsko a Brno; putující tovaryši
• Klíčová slova anglicky: Moravia in Baroque; Architecture; Bayern and Brno; wandering journeymen
• Štítky: rivok
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Im letzten Viertel des 17. und in der ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts wurde in Mähren ein Komplex des künstlerischen und kulturellen Barock-Universums geschaffen. Der Charakter der Kunstproduktion in dieser Region, die einerseits zu den Ländern der böhmischen Krone gehörte, andererseits jedoch eine relative Selbständigkeit als „Markgrafschaft Mähren“ behielt, war aber kaum einheitlich. Seitdem sich die mittelalterliche Landesverwaltung konstituierte, gab es in der Tat eigentlich zwei Mähren, nämlich das südliche Mähren mit Zentrum in Brünn und das nördliche mit Mittelpunkt in Olmütz. Obwohl nach dem Ende des Dreißigjährigen Krieges eben das südmährische Brünn zur einzigen Hauptstadt wurde, war jener Dualismus während der ganzen Ära der Barockkultur sichtbar. Während sich aber Brünn immer mehr als ein Brennpunkt der politischen, gesellschaftlichen und allmählich auch der wirtschaftlichen Entwicklung durchsetzte, spielte Olmülz als bischöfliche Residenzstadt, Sitz eines wichtigen Domkapitels sowie einiger wichtigen Klöster eine besondere Rolle in der visuellen Kultur des katholischen Barock. Südmähren lehnte sich dabei in seiner Entwicklung an Wien und den Donauraum an, während Nordmähren eine relativ selbständige Region blieb, die insbesondere mit dem Raum Böhmen im Kontakt stand. Trotz der bereits angeführten, eher schematischen Ausführungen darf sich die Charakteristik der Barockkultur in Mähren jedoch kaum darauf reduzieren, dass sich hier bloß Inspirationen und Strömungen durchschnitten, die sich in den großen benachbarten Zentren herausbildeten. Auch hierher kamen, wie in die anderen Länder um den habsburgischen Donauraum, Künstler und Handwerker aus dem Süden (aus Italien) sowie aus dem Westen (aus Bayern). Kaum weniger interessant war allerdings auch die umgekehrte Bewegung, denn manche junge Künstler begegneten den aus diesen Zentren hervorgegangenen Kunstströmungen zuerst in Mähren, um dann voll von Erfahrungen in ihre Heimat zurückzukehren.

Anotace česky

V poslední třetině 17. a v první polovině 18. století byl na Moravě utvořen komplex barokního uměleckého a kulturního univerza. Povaha umělecké tvorby této země, jež byla součástí celku Koruny české, ale současně si uchovávala relativní samostatnost jako „Markrabství moravské“, nebyla ovšem nijak jednotná. Od dob středověkého právního uspořádání existovaly totiž vlastně dvě Moravy, jednak jižní s centrem v Brně a severní s centrem v Olomouci. Přesto, že po skončení Třicetileté války se stalo jediným hlavním městem právě jihomoravské Brno, onen dualismus zůstával patrný po celé období barokní kultury. Zatímco Brno se prosazovalo stále více jako středisko politického, společenského a postupně i hospodářského dění, Olomouc jako rezidence biskupství, důležité kapituly a sídlo významných klášterů hrála podstatnou roli ve vizuální kultuře katolického baroku. Jižní Morava se přitom úzce přimykala k Vídni a k Podunají, zatímco severní Morava byla relativně svébytným celkem, udržujícím kontakty zejména s českým prostředím. Přes tuto jistě poněkud schématickou charakteristiku nelze ovšem na barokní kulturu na Moravě jednoznačně nazírat pouze prizmatem křižovatky uměleckých inspirací a proudů, utvářených ve velkých sousedních centrech. Podobně jako i do jiných zemí kolem habsburského Podunají, i sem totiž přicházeli umělci a řemeslníci z jihu - z Itálie, ale stejně tak ze západu - z Bavorska. Neméně zajímavé bylo však též opačné směřování, kdy mladí umělci získávali své první zkušenosti s uměleckými projevy těchto směrů a center právě na Moravě a poté se vraceli do svých domovů. V následujícím je proto učiněn pokus formou stručně formulovaných sond soustředit na několik příkladů toho, jak se konkrétní, především jihomoravská místa v reálně historickém čase první poloviny 18. století stávala součástí širšího „podunajského“ uměleckého směřování.

Anotace anglicky

In the last quarter of the 17th and the first half of the 18th century, a complex of artistic and cultural baroque universe was created in Moravia. But the character of artistic production in this region, on the one hand one of the countries of the Bohemian crown, but on the other hand, a relative independence retained as "Margraviate of Moravia", was hardly uniform. Since then, constituted the medieval state administration, there was, in fact, actually two Moravia, namely the southern Moravia with its center Brno and the northern one with center of Olomouc. Although after the end of the Thirty Years' War just the South Moravian Brno became the only capital that dualism was visible throughout the era of Baroque culture. While Brno but more and more as a focal point of political, social and gradually prevailed and economic development, Olomouc played a special role in the visual culture of the Catholic Baroque as episcopal residence, seat of an important cathedral chapter, as well as some important monasteries. South Moravia sat there in his development of Vienna and the Danube region, while Northern Moravia remained a relatively autonomous region, which was in contact with the particular area of Bohemia. Despite the already cited, rather schematic designs, the characteristics of Baroque culture in Moravia can hardly reduce; there are here merely inspiration and streams cut through that emerged in the large neighboring centers. Also came here, as in other countries around the Habsburg Danube region, artists and craftsmen from the south (from Italy) and from the west (from Bavaria). However, was hardly less interesting to the reverse movement, because some young artists met the points arising from these centers, art movements first in Moravia, then return full of experiences in their home. I would therefore show how some especially South Moravian towns in the first half of the 18th century a part of the wider development of "Danube Art" formed.