Další formáty:
BibTeX
LaTeX
RIS
@proceedings{1226560, author = {Divíšek, Jan}, booktitle = {Zoologické dny Brno 2015. Sborník abstraktů z konference 12.-13. února 2015.}, keywords = {Amphibians; biogeograhy; birds; mammals; reptiles; spatialy constrained clustering; species turnover}, language = {cze}, isbn = {978-80-87189-18-4}, title = {Zoogeografické regiony České republiky}, year = {2015} }
TY - CONF ID - 1226560 AU - Divíšek, Jan PY - 2015 TI - Zoogeografické regiony České republiky SN - 9788087189184 KW - Amphibians KW - biogeograhy KW - birds KW - mammals KW - reptiles KW - spatialy constrained clustering KW - species turnover N2 - Jedním ze zásadních témat biogeografie je členění zemského povrchu na regiony podle toho jaká fauna nebo flóra danou oblast obývá. Od dob prvních biogeografů až doposud byla hlavní pozornost věnována především regionalizacím v globálním nebo kontinentálním měřítku. I přes to však můžeme nalézt řadu studií, které se snaží klasifikovat území řádově menší. To si klade za cíl i tato studie, která je prvním pokusem o statistické vymezení zoogeografických regionů na území České republiky na základě rozšíření druhů čtyř terestrických skupin obratlovců. V měřítku České republiky, tedy při velikosti mapovacích kvadrátů 11.1 × 12 km, se však často setkáváme s tím, že se regiony vymezené na základě podobnosti společenstev rozpadají do více nesouvislých ploch, které jsou jen obtížně interpretovatelné a odrážejí spíše lokální environmentální podmínky než širší prostorové souvislosti jako např. hranice areálů, které se projevují až na hrubších škálách. Z tohoto důvodu byla pro klasifikaci použita metoda prostorově omezeného shlukování, která shlukuje kvadrátové buňky podle podobnosti jejich společenstev avšak pouze tehdy, když spolu dané dvě buňky sousedí. Pomocí této metody bylo vymezeno pět zoogeografických regionů České republiky (Hercynský horský region, Karpatský region, Českomoravská vrchovina a pahorkatina, Středočeský nížinný region a Panonský region), které odráží změny v naší fauně nejen podél gradientu nadmořské výšky, klimatu a vegetace, ale také podél longitudinálního gradientu mezi Hercynikem na západě, Karpaty a Panonskou oblastí na východě a jihovýchodě. Druhy silně asociované s vymezenými regiony se vyznačují dobře odlišitelnými typy rozšíření v Evropě a uvedené regiony také velmi věrně kopírují regiony vymezené na základě rozšíření typů přírodních biotopů. Předkládaná klasifikace by však neměla být chápána jako vylepšení nebo náhrada předchozích klasifikací, ale spíše jako jeden ze způsobů jak lépe pochopit biogeografické zákonitosti na našem území. ER -
DIVÍŠEK, Jan. Zoogeografické regiony České republiky. In \textit{Zoologické dny Brno 2015. Sborník abstraktů z konference 12.-13. února 2015.}. 2015. ISBN~978-80-87189-18-4.
|