2015
PILOTNÍ STUDIE: ZMĚNY OBĚHOVÝCH PARAMETRŮ U PACIENTŮ S REZISTENTNÍ HYPERTENZÍ PŘED A PO RENÁLNÍ DENERVACI
BUDINSKAYA, Ksenia; Eva ZÁVODNÁ; Petr LOKAJ; Petra VYSOČANOVÁ; Zuzana NOVÁKOVÁ et al.Základní údaje
Originální název
PILOTNÍ STUDIE: ZMĚNY OBĚHOVÝCH PARAMETRŮ U PACIENTŮ S REZISTENTNÍ HYPERTENZÍ PŘED A PO RENÁLNÍ DENERVACI
Název česky
PILOTNÍ STUDIE: ZMĚNY OBĚHOVÝCH PARAMETRŮ U PACIENTŮ S REZISTENTNÍ HYPERTENZÍ PŘED A PO RENÁLNÍ DENERVACI
Autoři
Vydání
91. Fyziologické dny, 2015
Další údaje
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Označené pro přenos do RIV
Ne
ISSN
Klíčová slova česky
renalní denervace, citlivost baroreflexu, rezistentní hypertenze
Klíčová slova anglicky
renal denervation, baroreflex sensitivity, resistant hypertension
Změněno: 27. 3. 2015 15:51, Xenie Budínská, Ph.D.
V originále
Úvod: V současné době trpí hypertenzí 40% celosvětové populace, z nich 5-20% mají na léčbu rezistentní hypertenzi. Pro léčbu této hypertenze se používá v současnosti renální denervace (RDN). Cílem práce bylo zjistit, zda u pacientů po RDN nalezneme změny baroreflexní regulace (BRS), variability krevního tlaku a srdeční frekvence. Metodika: Vyšetření se zúčastnilo 10 pacientů s rezistentní hypertenzí (RH) a 10 kontrol (Ko). Pacienti byli vyšetřeni jak před (do-RDN), tak i 6 měsíců po zákroku (po-RDN). U všech byl změřen kontinuální neinvazivní 5-ti minutový záznam krevního tlaku fotopletysmografickou metodou (frekvence dýchání 0,33Hz). Pomocí spektrální analýzy byly v oblasti středních (MF), vysokých (HF) a velmi nízkých frekvencí (VLF) vypočítány: normalizovaná a absolutní výkonová spektra srdeční frekvence (nRRI, aRRI), systolického krevního tlaku (nSTK, aSTK) a diastolického krevního tlaku (nDTK, aDTK), účinnost krátkodobé regulace krevního tlaku v MF (GainBRS), HF (GainHF) a VLF (GainVLF) oblasti spektra jako poměr vzájemného spektra mezi RRI s STK (Cross) a výkonového spektra STK. Výsledky: U RH pacientů před RDN v porovnání s Ko byly nalezeny signifikantní nižší hodnoty CrossMF (0,02±0,010 vs.06±0,02; p˂0,001), nRRIMF (0,03±0,02 vs 0,06±0,03n.u.; p˂0,05), aRRIMF(2873,5±4859,9 vs. 8162,12±5806,72 ms2/Hz; p˂0,05), nSTKMF (0,02±0,01 vs. 0,06±0,03 n.u.; p˂0,001), aSTKMF (45,68±39,69 vs. 170,69±81,14 mmHg2/Hz; p˂0,01), nDTKMF (0,02±0,01 vs. 0,09±0,05 n.u.; p˂0,001), aDTKMF (15,72±23,78 vs. 73,08±47,97 mmHg2/Hz; p˂0,01) i vyšší hodnoty nRRIHF (0,12±0,06 vs. 0,07±0,06 n.u.; p<0,05), STK (146,10±14,52 vs. 111,17±40,34 mmHg; p<0,01) a DTK (82,40±11,53 vs. 68,90±16,15 mmHg; p=0,06). U pacientů s RH došlo po RDN kromě vzestupu BRSMF (4,84±2,57 vs. 6,09±2,96; p˂0,05) také k poklesu nDTKVLF (0,11±0,09 vs. 0,07±0,03; p=0,07) a STK (146,10±14,52 vs. 124±13,74. mmHg; p<0,01). Závěr: V průměru přinesla RDN pacientům s RH kromě poklesu STK zlepšení citlivosti baroreflexu. Dva pacienti mají hypotonie s kolapsy, jeden trpí kolísáním krevního tlaku a další má stále hypertenzi a byly mu přidány další antihypertenzní léky.
Česky
Úvod: V současné době trpí hypertenzí 40% celosvětové populace, z nich 5-20% mají na léčbu rezistentní hypertenzi. Pro léčbu této hypertenze se používá v současnosti renální denervace (RDN). Cílem práce bylo zjistit, zda u pacientů po RDN nalezneme změny baroreflexní regulace (BRS), variability krevního tlaku a srdeční frekvence. Metodika: Vyšetření se zúčastnilo 10 pacientů s rezistentní hypertenzí (RH) a 10 kontrol (Ko). Pacienti byli vyšetřeni jak před (do-RDN), tak i 6 měsíců po zákroku (po-RDN). U všech byl změřen kontinuální neinvazivní 5-ti minutový záznam krevního tlaku fotopletysmografickou metodou (frekvence dýchání 0,33Hz). Pomocí spektrální analýzy byly v oblasti středních (MF), vysokých (HF) a velmi nízkých frekvencí (VLF) vypočítány: normalizovaná a absolutní výkonová spektra srdeční frekvence (nRRI, aRRI), systolického krevního tlaku (nSTK, aSTK) a diastolického krevního tlaku (nDTK, aDTK), účinnost krátkodobé regulace krevního tlaku v MF (GainBRS), HF (GainHF) a VLF (GainVLF) oblasti spektra jako poměr vzájemného spektra mezi RRI s STK (Cross) a výkonového spektra STK. Výsledky: U RH pacientů před RDN v porovnání s Ko byly nalezeny signifikantní nižší hodnoty CrossMF (0,02±0,010 vs.06±0,02; p˂0,001), nRRIMF (0,03±0,02 vs 0,06±0,03n.u.; p˂0,05), aRRIMF(2873,5±4859,9 vs. 8162,12±5806,72 ms2/Hz; p˂0,05), nSTKMF (0,02±0,01 vs. 0,06±0,03 n.u.; p˂0,001), aSTKMF (45,68±39,69 vs. 170,69±81,14 mmHg2/Hz; p˂0,01), nDTKMF (0,02±0,01 vs. 0,09±0,05 n.u.; p˂0,001), aDTKMF (15,72±23,78 vs. 73,08±47,97 mmHg2/Hz; p˂0,01) i vyšší hodnoty nRRIHF (0,12±0,06 vs. 0,07±0,06 n.u.; p<0,05), STK (146,10±14,52 vs. 111,17±40,34 mmHg; p<0,01) a DTK (82,40±11,53 vs. 68,90±16,15 mmHg; p=0,06). U pacientů s RH došlo po RDN kromě vzestupu BRSMF (4,84±2,57 vs. 6,09±2,96; p˂0,05) také k poklesu nDTKVLF (0,11±0,09 vs. 0,07±0,03; p=0,07) a STK (146,10±14,52 vs. 124±13,74. mmHg; p<0,01). Závěr: V průměru přinesla RDN pacientům s RH kromě poklesu STK zlepšení citlivosti baroreflexu. Dva pacienti mají hypotonie s kolapsy, jeden trpí kolísáním krevního tlaku a další má stále hypertenzi a byly mu přidány další antihypertenzní léky.
Návaznosti
| MUNI/A/1326/2014, interní kód MU |
|