"Mongolia at last! I’m at the threshold of the great goal of my life": Lumír Jisl and Ulaanbaatar in the summer of 1957

BĚLKA, Luboš. "Mongolia at last! I’m at the threshold of the great goal of my life": Lumír Jisl and Ulaanbaatar in the summer of 1957. In Ulaanbaatar 1957-1963: Testimony of Lumír Jisl. Ulaanbaatar, 2015, s. 23-29. ISBN 978-99973-0-668-5.

Základní údaje

Originální název

"Mongolia at last! I’m at the threshold of the great goal of my life": Lumír Jisl and Ulaanbaatar in the summer of 1957

Název česky

"Konečně v Mongolsku! Jsem na prahu velkého cíle mého života": Lumír Jisl a Ulánbátar v létě 1957

Název anglicky

"Mongolia at last! I’m at the threshold of the great goal of my life": Lumír Jisl and Ulaanbaatar in the summer of 1957

Autoři

BĚLKA, Luboš

Vydání

Ulaanbaatar, Ulaanbaatar 1957-1963: Testimony of Lumír Jisl, od s. 23-29, 7 s. 2015

---

Další údaje

Typ výsledku

Stať ve sborníku

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Forma vydání

tištěná verze "print"

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

ISBN

978-99973-0-668-5

Klíčová slova česky

Mongolsko; Lumír Jisl; Ulánbátar; soukromý deník; historická fotografie; buddhismus

Klíčová slova anglicky

Mongolia; Lumír Jisl; Ulaanbaatar; private travelogue; historical photography; Buddhism

Příznaky

Mezinárodní význam

---

Anotace

V originále

Contribution deals with an original historical source, private diary of Lumír Jisl as wel as his very first photographs of Ulaanbaatar. Often it is said that the first impression is the most important, and indeed the proverbial love at first sight is not merely the figment of a lover’s imagination … hence the subject of the pages to follow will be nothing less than the first impressions of a Czechoslovak explorer in Ulaanbaatar: how Lumír Jisl captured the atmosphere of those days beginning on Monday, 5 August 1957, when he first set foot on Mongolian soil. Yet before we launch ourselves into the reading of his diary, it is necessary to make a few explanatory notes. Jisl’s first photographs now date back nearly sixty years, and are in a sense historic document. They depict a city, its inhabitants and temples, in a state that can no longer be seen, and often is viewed with nostalgia: where we now find crowds of the latest cars and skyscrapers thrusting upwards, along with all other achievements of the 21st century, where we now find masses of local residents and international tourists, in Jisl’s day were empty or half-empty spaces and streets, with sparse local population and indeed no tourists at all. The city was living through its final days in its ancient form, one that only a few of the older citizens can recall. And so Lumír Jisl unwittingly became the one to document the disappearance of an old world, a witness to a Mongolia that we shall never again see.

Česky

Příspěvek se zabývá originálním historickým pramenem a přináší kritické vydání soukromého deníku Lumíra Jisla, jakož i jeho prvních fotografií Ulánbátaru. Někdy se říká, že první dojem je nejdůležitější, ostatně ona příslovečná láska na první pohled není jen fantazií zamilovaných… a proto bude předmětem následných stránek to, jaké byly první dojmy československého cestovatele v Ulánbátaru, to, jak Lumír Jisl zachytil atmosféru dnů od pondělí 5. srpna 1957, kdy vůbec poprvé vstoupil na mongolskou zem. Jislovy fotografie jsou staré téměř šedesát let a jsou to již fotografie historické. Zobrazující město, jeho obyvatele a chrámy ve stavu, který již dnes není a na který se mnohdy s nostalgií díváme: tam, kde dnes jezdí množství nejmodernějších automobilů, kde se k nebi vypínají výškové budovy a vůbec výdobytky 21. století, místa, kde jsou zástupy místních obyvatel i zahraničních turistů, byly v Jislově době prázdné, či poloprázdné prostory a ulice, obyvatelstva pomálu a turisté veškeří žádní. Město zažívalo poslední dny své staré podoby, kterou si dnes již jen nemnozí pamětníci osobně vybavují. A tak se L. Jisl bezděky stal dokumentátorem odcházení starého světa, svědkem Mongolska, jaké už nikdy neuvidíme.

Anglicky

Contribution deals with an original historical source, private diary of Lumír Jisl as wel as his very first photographs of Ulaanbaatar. Often it is said that the first impression is the most important, and indeed the proverbial love at first sight is not merely the figment of a lover’s imagination … hence the subject of the pages to follow will be nothing less than the first impressions of a Czechoslovak explorer in Ulaanbaatar: how Lumír Jisl captured the atmosphere of those days beginning on Monday, 5 August 1957, when he first set foot on Mongolian soil. Yet before we launch ourselves into the reading of his diary, it is necessary to make a few explanatory notes. Jisl’s first photographs now date back nearly sixty years, and are in a sense historic document. They depict a city, its inhabitants and temples, in a state that can no longer be seen, and often is viewed with nostalgia: where we now find crowds of the latest cars and skyscrapers thrusting upwards, along with all other achievements of the 21st century, where we now find masses of local residents and international tourists, in Jisl’s day were empty or half-empty spaces and streets, with sparse local population and indeed no tourists at all. The city was living through its final days in its ancient form, one that only a few of the older citizens can recall. And so Lumír Jisl unwittingly became the one to document the disappearance of an old world, a witness to a Mongolia that we shall never again see.