2015
Podmínky pro jmenování znalců v oboru zdravotnictví
VOJTÍŠEK, TomášZákladní údaje
Originální název
Podmínky pro jmenování znalců v oboru zdravotnictví
Autoři
Vydání
VII. Mezinárodní kongres úrazové chirurgie a soudního lékařství, 2015
Další údaje
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Klíčová slova česky
znalectví;zdravotnictví;soudnictví;ministerstvo spravedlnosti
Změněno: 15. 9. 2015 10:01, MUDr. Mgr. Bc. Tomáš Vojtíšek, Ph.D.
Anotace
V originále
Podmínky pro jmenování znalců v ČR vyplývají z právních předpisů, kterými jsou zastaralý zákon o znalcích a tlumočnících a jeho prováděcí vyhláška. Většina nových znalců je jmenována předsedou krajského soudu, v jehož obvodu má žadatel trvalé bydliště. V zájmu sjednocení praxe vydalo ministerstvo spravedlnosti v roce 2012 „Odborné podmínky pro jmenování znalcem“, a to pro různé znalecké obory. Snahou bylo zajistit, aby u nově jmenovaných znalců byla zajištěna dostatečná odbornost a schopnost výkonu odpovědné funkce znalce. V rámci oboru zdravotnictví jsou stanoveny podmínky pro znalce – psychiatry a pro znalce jiných odvětví. Tyto podmínky se týkají vzdělání, délky odborné praxe, ověření odborných znalostí a u lékařů vyjma psychiatrů též získání osvědčení k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře vydávané Českou lékařskou komorou. Mimo vlastní odborné kvalifikace, která je samozřejmě zcela zásadní a nepominutelnou podmínkou pro jmenování, je u nových znalců vyžadována i schopnost a dovednost zpracovávat znalecké posudky. Z tohoto důvodu je vyžadováno i absolvování tzv. kurzu znaleckého minima včetně zpracování cvičného znaleckého posudku a získání znalostí potřebných k řádnému výkonu znalecké činnosti, tj. zejména práv a povinností znalců. V obvodu Krajského soudu v Brně byl pořádáním těchto kurzů pro uchazeče o jmenování znalcem z řad zdravotnických pracovníků pověřen Ústav soudního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Zkušenosti z dlouhodobého pořádání těchto kurzů ukazují, že je třeba aktivní snahy a zájmu uchazeče, aby se z jinak erudovaného medicínského odborníka stal navíc kvalitní znalec. Dlužno podotknout, že současná znalecká legislativa v ČR legitimnímu požadavku společnosti mít kvalitní a schopné znalce nijak nenapomáhá, ba právě naopak.