2015
Kazuo Ishiguro and Max Frisch: Bending Facts in Unreliable and Unnatural Narration
FONIOKOVÁ, ZuzanaZákladní údaje
Originální název
Kazuo Ishiguro and Max Frisch: Bending Facts in Unreliable and Unnatural Narration
Autoři
FONIOKOVÁ, Zuzana (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Frankfurt am Main, 268 s. Literary and Cultural Studies, Theory and the (New) Media 1, 2015
Nakladatel
Peter Lang
Další údaje
Jazyk
angličtina
Typ výsledku
Odborná kniha
Obor
Písemnictví, masmedia, audiovize
Stát vydavatele
Německo
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Odkazy
Kód RIV
RIV/00216224:14210/15:00084280
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-3-631-66050-8
Klíčová slova anglicky
unreliable narration; unnatural narration; narratology; Kazuo Ishiguro; Max Frisch; identity; memory; self-deception; fictional world; literary theory; postmodernism
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 29. 2. 2016 18:39, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Zuzana Fonioková's study Kazuo Ishiguro and Max Frisch: Bending Facts in Unreliable and Unnatural Narration deals with unreliable narration and its borders with other types of subjective homodiegetic narration. The book traces the theoretical discussions surrounding narrative unreliability and examines the relationship of unreliable narration to antimimetic techniques of portraying self-deception. Standing on the border between classical and postclassical narratology, the study analyses Kazuo Ishiguro’s and Max Frisch's innovative narrative strategies, offering new perspectives on their oeuvre and on unreliable narration as a narratological concept. A comparison of the methods Ishiguro and Frisch employ to explore the psychology of their narrators reveals a fascinating parallel in their development as novelists.
Česky
Monografie Kazuo Ishiguro and Max Frisch: Bending Facts in Unreliable and Unnatural Narration Zuzany Foniokové se zabývá zejména vypravěčskou nespolehlivostí a jejími hranicemi s jinými typy subjektivního vyprávění v první osobě. Kniha mapuje teoretické debaty k nespolehlivému vyprávění a zkoumá vztah tohoto jevu k antimimetickým postupům vyobrazení vypravěčova sebeklamu. Studie, jež se pohybuje na hranici mezi klasickou a poklasickou naratologií, využívá mimo jiné poznatky teorie fikčních světů, „nepřirozené“ naratologie a kognitivní psychologie. Teoretické koncepty pak aplikuje na inovativní vyprávěcí strategie ve vybraných dílech současného britského prozaika Kazua Ishigura a švýcarského autora 20. století Maxe Frische. Analýzy těchto románů nabízejí nový náhled nejen na Ishigurovo a Frischovo dílo, ale i na nespolehlivé vyprávění jakožto naratologický koncept. Srovnání metod, jimiž tito dva autoři zachycují psychologii svých vypravěčů, pak vynáší na světlo fascinující paralely v jejich romanopiseckém vývoji.
Návaznosti
| MUNI/21/FON/2015, interní kód MU |
| ||
| ROZV/20/FF/FON/2015, interní kód MU |
|