Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií

KOLEJKA, Jaromír a Hana SVATOŇOVÁ. Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií. In 7. medzinárodné geografické kolokvium. 2015. ISBN 978-80-8152-319-9.

Základní údaje

Originální název

Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií

Název česky

Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií

Název anglicky

Traces of the landscape from the period of the Great Moravian empire in the vicinity of Mikulčice – geographical analysis of indices

Autoři

KOLEJKA, Jaromír a Hana SVATOŇOVÁ

Vydání

7. medzinárodné geografické kolokvium, 2015

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Konferenční abstrakt

Obor

Umění, architektura, kulturní dědictví

Stát vydavatele

Slovensko

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Organizační jednotka

Pedagogická fakulta

ISBN

978-80-8152-319-9

Klíčová slova česky

Velká Morava, krajinné indikátory, stará krajina

Klíčová slova anglicky

Great Moravia, landscape indicators, old landscape

Štítky

alluvial plain, Great Moravia, meanders, old roads, permanent forest edges

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Území nivy řeky Moravy v okolí Mikulčic jižně od Hodonína v Jihomoravském kraji na moravsko-slovenském pomezí představuje starou sídelní oblast, kde se v období existence Velkomoravské říše nacházelo jedno z jejích mocenských center. Toto území společně s přilehlou lokalitou v okolí Kopčan na Slovensku aspiruje na zapsání do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO jako přeshraniční oblast. Území je známé archeologickými nálezy na „Valech“ nedaleko dnešních Mikulčic a stojícím kostelíkem v Kopčanech považovaném za jedinou stojící památku z velkomoravského období. Krajinu charakterizuje široká niva Moravy s četnými písčitými vyvýšeninami – „hrůdy“, na kterých se obvykle nacházely stavby tehdejšího sídla. Ty jsou předmětem archeologického výzkumu a historického hodnocení. Z krajinářského hlediska stojí za pozornost studium tehdejší krajinné struktury, ať již přírodní (primární) anebo funkční (sekundární). Hledání indikátorů dávných krajinných struktur je námětem tohoto příspěvku. Za využití leteckých snímků z vhodných ročních období byly identifikovány deprese říčních ramen anastomozujícího vodního toku podél současné kanalizované trasy řeky Kyjovky. Ty uvádí na svých mapách Fabricius i Komenský, ovšem na spolehlivých mapách se zaměřenou topografií z období vojenských mapování již tyto útvary nejsou. Naopak pod lesními porosty jako indikátor staré drenážní sítě slouží výskyt vlhkomilné vegetace v zanesených meandrech a ramenech řeky Moravy. Tyto lokality jsou evidovány v lesnické dokumentaci území. Zdá se tedy, že tehdejší mocenské centrum se nacházelo na poměrně rozlehlém říčním ostrově obklopeném rozvětvenými vodními toky z východní i západní strany. Dlouhodobě se rovněž udržují některé lesní okraje. Analýzou starých map lze doložit jejich existenci minimálně po cca 200 let. Lze tedy přepokládat, že tato tendence sahá i do staršího období. Složitější je identifikace cest v zájmovém území, neboť jen z nich pravděpodobně vedla po uměle navýšeném terénu. Povodňové hlíny z období od vrcholného středověku tyto nižší terénní nerovnosti překryly a o jejich průběhu se lze částečně dohadovat podle starých map s předpokladem, že tendence vedení cest je rovněž poměrně konzervativní a svádí k obnově cest po povodňovém poškození do přibližně stejné trasy. Tyto prvky starobylé krajiny byly nalezeny v zájmovém území. Jejich datování zatím nebylo provedeno a nelze je tedy jednoznačně přiřadit období existence tehdejšího mocenského centra. Pocházejí však určitě z období před prvním zákresem území do Fabriciovy mapy Moravy z 16. století. Dosavadní výsledky výzkumu souvisejí s řešením projektu MOBILITY Slovensko č. 7AMB14SK006 a názvem "Krajinné indicie jádra Velké Moravy" podporovaném ministerstvy školství České republiky a Slovenské republiky.

Anglicky

Území nivy řeky Moravy v okolí Mikulčic jižně od Hodonína v Jihomoravském kraji na moravsko-slovenském pomezí představuje starou sídelní oblast, kde se v období existence Velkomoravské říše nacházelo jedno z jejích mocenských center. Toto území společně s přilehlou lokalitou v okolí Kopčan na Slovensku aspiruje na zapsání do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO jako přeshraniční oblast. Území je známé archeologickými nálezy na „Valech“ nedaleko dnešních Mikulčic a stojícím kostelíkem v Kopčanech považovaném za jedinou stojící památku z velkomoravského období. Krajinu charakterizuje široká niva Moravy s četnými písčitými vyvýšeninami – „hrůdy“, na kterých se obvykle nacházely stavby tehdejšího sídla. Ty jsou předmětem archeologického výzkumu a historického hodnocení. Z krajinářského hlediska stojí za pozornost studium tehdejší krajinné struktury, ať již přírodní (primární) anebo funkční (sekundární). Hledání indikátorů dávných krajinných struktur je námětem tohoto příspěvku. Za využití leteckých snímků z vhodných ročních období byly identifikovány deprese říčních ramen anastomozujícího vodního toku podél současné kanalizované trasy řeky Kyjovky. Ty uvádí na svých mapách Fabricius i Komenský, ovšem na spolehlivých mapách se zaměřenou topografií z období vojenských mapování již tyto útvary nejsou. Naopak pod lesními porosty jako indikátor staré drenážní sítě slouží výskyt vlhkomilné vegetace v zanesených meandrech a ramenech řeky Moravy. Tyto lokality jsou evidovány v lesnické dokumentaci území. Zdá se tedy, že tehdejší mocenské centrum se nacházelo na poměrně rozlehlém říčním ostrově obklopeném rozvětvenými vodními toky z východní i západní strany. Dlouhodobě se rovněž udržují některé lesní okraje. Analýzou starých map lze doložit jejich existenci minimálně po cca 200 let. Lze tedy přepokládat, že tato tendence sahá i do staršího období. Složitější je identifikace cest v zájmovém území, neboť jen z nich pravděpodobně vedla po uměle navýšeném terénu. Povodňové hlíny z období od vrcholného středověku tyto nižší terénní nerovnosti překryly a o jejich průběhu se lze částečně dohadovat podle starých map s předpokladem, že tendence vedení cest je rovněž poměrně konzervativní a svádí k obnově cest po povodňovém poškození do přibližně stejné trasy. Tyto prvky starobylé krajiny byly nalezeny v zájmovém území. Jejich datování zatím nebylo provedeno a nelze je tedy jednoznačně přiřadit období existence tehdejšího mocenského centra. Pocházejí však určitě z období před prvním zákresem území do Fabriciovy mapy Moravy z 16. století. Dosavadní výsledky výzkumu souvisejí s řešením projektu MOBILITY Slovensko č. 7AMB14SK006 a názvem "Krajinné indicie jádra Velké Moravy" podporovaném ministerstvy školství České republiky a Slovenské republiky.