Přímé versus nepřímé metody stanovení intenzity zatížení v kardiovaskulární rehabilitaci

MÍFKOVÁ, Leona, F. VÁRNAY, Pavel HOMOLKA, J. JANČÍK, Roman PANOVSKÝ, Petr DOBŠÁK, Jarmila SIEGELOVÁ a Lenka ŠPINAROVÁ. Přímé versus nepřímé metody stanovení intenzity zatížení v kardiovaskulární rehabilitaci. Kardiologická revue - Interní medicína. Praha: Ambit Media, 2015, roč. 17, č. 2, s. 141-148. ISSN 2336-288X.

Základní údaje

Originální název

Přímé versus nepřímé metody stanovení intenzity zatížení v kardiovaskulární rehabilitaci

Název anglicky

Direct versus indirect methods of determining the exercise intensity in cardiovascular rehabilitation

Autoři

MÍFKOVÁ, Leona (203 Česká republika, garant, domácí), F. VÁRNAY (203 Česká republika), Pavel HOMOLKA (203 Česká republika, domácí), J. JANČÍK (203 Česká republika), Roman PANOVSKÝ (203 Česká republika, domácí), Petr DOBŠÁK (203 Česká republika, domácí), Jarmila SIEGELOVÁ (203 Česká republika, domácí) a Lenka ŠPINAROVÁ (203 Česká republika, domácí)

Vydání

Kardiologická revue - Interní medicína, Praha, Ambit Media, 2015, 2336-288X

---

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30000 3. Medical and Health Sciences

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14110/15:00084611

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

Klíčová slova česky

trénink; spiroergometrie; ventilační prahy; kardiovaskulární rehabilitace; příjem kyslíku; srdeční frekvence

Klíčová slova anglicky

Cardiovascular rehabilitation; Excercise training; Heart rate; Oxygen uptake; Spiroergometry; Ventilatory thresholds

Štítky

EL OK

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

Cíl: Na základě spiroergometrického vyšetření stanovit oba ventilační anaerobní prahy (VT1 a VT2) u kardiologicky nemocných před zahájením kardiovaskulární rehabilitace a posoudit použitelnost nepřímých metod stanovení tréninkových parametrů u těchto pacientů. Metody: Ze 107 rampových spiroergometrických testů provedených u kardiologicky nemocných pacientů před zahájením ambulantní kardiovaskulární rehabilitace bylo vybráno 57 testů (43 mužů – věk 61,3 +/- 10,3 let a 14 žen – věk 63,4 +/- 10,9 let) se spolehlivě detekovatelným VT1 i VT2 a ukončených při dostatečném metabolickém vytížení. Pro posouzení použitelnosti nepřímých metod byla z výsledků spiroergometrického testu též vypočtena rezerva příjmu kyslíku (VO2R) a rezerva srdeční frekvence (HRR – heart rate reserve). Výsledky: Absolutní hodnoty VO2VT1 byly u žen nižší ve srovnání s muži, ale vzhledem k VO2peak je VT1 u žen lokalizovaný výše (59 % VO2peak) než u mužů (53 % VO2peak). VT1 vyjádřený jako % z VO2R a % z HRR byl u mužů na úrovni 43 % VO2R a 44 % HRR – rozdíl mezi těmito hodnotami není statisticky významný. U žen byl VT1 na úrovni 45 % VO2R a 47 % HRR – rozdíl také není statisticky významný. Korelace mezi % VO2R a % HRR byla statisticky významná u mužů (p < 0,001) i u žen (p < 0,01), ale nízký koeficient determinace (u mužů R2 = 0,32; u žen R2 = 0,44) svědčí pro nízkou sílu lineární závislosti. Při zřetelném rozptylu hodnot mohou stejné hodnotě % HRR odpovídat významně odlišné hodnoty % VO2R. U 39 % pacientů se vyskytovala chronotropní inkompetence (CTI) a maximální dosažená srdeční frekvence (SFpeak) byla nižší než 80 % SFmax odpovídající věku. Z toho vyplývá, že nepřímými metodami vypočtená tréninková SF se velmi často značně liší od správných hodnot stanovených spiroergometrickým vyšetřením. Závěr: Za jedině správnou a přesnou metodu ke stanovení tréninkové intenzity zatížení je třeba považovat spiroergometrické vyšetření. Nepřímé metody mají jistě svůj význam pro zdravou populaci, ale z pohledu kardiovaskulární rehabilitace jsou nespolehlivé, a proto nelze jejich použití doporučit.

Anglicky

Objective: Determination of both ventilatory anaerobic thresholds (VT1 and VT2) using spiroergometry testing and the assessment of the applicability of indirect methods of determining the training parameters in cardiac patients before the initiation of a cardiovascular rehabilitation programme. Methods: Of 107 ramp spiroergometric tests carried out in cardiac patients before cardiac rehabilitation programme initiation, 57 tests were selected (43 men – mean age 61.3 +/- 10.3 years, and 14 women – mean age 63.4 +/- 10.9 years), where VT1 and VT2 were detectable and the test completed with adequate metabolic load. To assess the applicability of indirect methods the oxygen uptake reserve (VO2R) and heart rate reserve (heart rate reserve – HRR) were also calculated from results of the spiroergometric testing. Results: Absolute values of VO2VT1 were lower in women compared to men. However, VT1 was higher in women (59% VO2peak) than in men (53% VO2peak). VT1 (expressed as % of VO2R and % of HRR) in men was at 43% of VO2R and at 44% of HRR – the difference between these values was not statistically significant. In women, the VT1 was at 45% of VO2R and at 47% of HRR (also in this case the difference was not statistically significant). The correlation between %HRR and %VO2R was statistically significant both in men (p<0.001) and women (p<0.01), but with low coefficient of determination (R2 in men = 0.32; R2 in women = 0.44) suggesting a low power of linear dependence. In case of noticeable variance of values, the equal values of %HRR may correspond significantly to different values of %VO2R. In 39% of patients, chronotropic incompetence (CTI) was present and the achieved maximum heart rate (HRpeak) was lower than the 80% HRmax value corresponding to age. It should be pointed out that the training HR calculated by indirect methods very often differs substantially from the correct values set by spiroergometry. Conclusion: The only correct and accurate method to determine the training intensity is the spiroergometric testing. Indirect methods have their importance for a healthy population, but from the point of view of cardiovascular rehabilitation they are unreliable and thus their use cannot be recommended.v