Úskalí genologie a esej jako konstrukční materiál krásné prózy

POSPÍŠIL, Ivo. Úskalí genologie a esej jako konstrukční materiál krásné prózy. In Bátorová, Mária; Bojničanová, Renáta; Faithová, Eva. Esej ako žáner. Reflexívna plocha udalostí 20. storočia. 1. vyd. Bratislava: Kabinet Dionýza Ďurišina Ústavu filologických štúdií Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, 2015, s. 7-21. ISBN 978-80-223-3959-9.

Základní údaje

• Originální název: Úskalí genologie a esej jako konstrukční materiál krásné prózy
• Název anglicky: Difficulties of the Genre Studies and Essay as a Building Stone of Literature
• Autoři: POSPÍŠIL, Ivo (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: 1. vyd. Bratislava, Esej ako žáner. Reflexívna plocha udalostí 20. storočia, od s. 7-21, 15 s. 2015.
• Nakladatel: Kabinet Dionýza Ďurišina Ústavu filologických štúdií Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Stať ve sborníku
• Obor: Písemnictví, masmedia, audiovize
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Forma vydání: tištěná verze "print"
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/15:00084819
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• ISBN: 978-80-223-3959-9
• Klíčová slova česky: Esej jako stavební kámen literatury; český meziválečný esej; František Xaver Šalda; Karel Čapek; Jaroslav Durych; Jakub Deml; Jan Čep; Deník spisovatele
• Klíčová slova anglicky: Essay as a building stone of literature; Czech interwar essay; František Xaver Šalda; Karel Čapek; Jaroslav Durych; Jakub Deml; Jan Čep; Diary of a writer
• Štítky: RIV - zkontrolováno, rivok

Anotace

Autor přítomného článku se zabývá esejem z hlediska žánrových studií (genologie) jako konstrukčním materiálem krásné literatury na příkladu meziválečného českého eseje, zvláště Františka Xavera Šaldy, Karla Čapka, Jaroslava Durycha, Jakuba Demla, Jana Čepa, a esejistických gnóm Milana Kundery. Obecně může esej představovat stavební kámen literatury, ale také fragment artefaktu nebo komplementární žánrovou vrstvu (deník spisovatele, „šlépěje); může také být stavebním kamenem tzv. fyziologické črty a přírodního líčení, žánrů na okraji literatury a navíc povídek. Zvláštní gnómické esejistické psaní Milana Kundery, krajně zhuštěné, stručné a krátké, někdy schematické a naivní ve svém subjektivismu a voluntarismu naplňuje artefakt až po jeho krajní meze. Snad tento esej „napínáním“ až k nejzazším mezím, je důkazem a reflexí neobyčejně silné osobnosti, nejpravděpodobněji jedné z posledních v čase – patrně – nejnápadnějšího soumraku lidské individuality.

Anotace anglicky

The author of the present article deals with the essay from the point of view of genre studies (genology) as a constructive material of belles-lettres on the example of the works of the interwar Czech essay, especially of those by František Xaver Šalda, Karel Čapek, Jaroslav Durych, Jakub Deml, Jan Čep, and essayistic gnomes by Milan Kundera. The essay in general may represent a building stone of literature, but also as a fragment of their artefact or as a complementary generic layer (diary of a writer, footprints); it could also be a building stone of the so-called physiological sketch, of the nature depiction, of the genres on the margin of literature and, moreover, in short stories. Milan Kunderas specific gnomic essayistic writing, extremely condensed, concise and brief, sometimes schematic and naive in which subjectivism and voluntarism fill the artefact up to the extreme limits. Perhaps this essay stretching up the the utmost limits is the evidence and the reflection of an extraordinary strong personality, most probably one of the last at the time of – maybe – the most striking twilight of human individuality.