2015
Jihoslovanské jazykové paradoxy a univerzitní výuka
KREJČÍ, PavelZákladní údaje
Originální název
Jihoslovanské jazykové paradoxy a univerzitní výuka
Název anglicky
South Slavonic language paradoxes and university teaching
Autoři
Vydání
Brno, Aktuální problémy současné slavistiky : (jazyk - literatura - kultura - politika), od s. 367-373, 7 s. 2015
Nakladatel
Česká asociace slavistů, Ústav slavistiky FF MU a Slavistická společnost Franka Wollmana v Brně
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Kapitola resp. kapitoly v odborné knize
Obor
60200 6.2 Languages and Literature
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Označené pro přenos do RIV
Ano
Kód RIV
RIV/00216224:14210/15:00086257
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
978-80-905336-5-3
Klíčová slova česky
srbsko-chorvatský prostor; studium srbochorvatštiny; studium srbštiny; studium chorvatštiny; studium bosenštiny; studium černohorštiny
Klíčová slova anglicky
Serbo-Croatian area; Learning Serbo-Croatian; Learning Serbian; Learning Croatian; Learning Bosnian; Learning Montenegrin
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 10. 3. 2016 18:34, Mgr. Vendula Hromádková
V originále
Rozpad jugoslávského státu (1991–92) měl rovněž národnostní a jazykové důsledky. Srbochorvatština, která byla do té doby oficiálním společným jazykem Srbů, Chorvatů, Černohorců a Muslimů (později Bosňáků), byla v nových samostatných postjugoslávských republikách nahrazena jazykem, jehož pojmenování bylo odvozeno od jména příslušného národa (chorvatština, srbština, později bosenština a černohorština). Politická podpora samostatnosti těchto jazyků však v příslušných zemích není tamními lingvisty vždy bezvýhradně akceptovaná. Daný stav dlouhodobě způsobuje jisté potíže i v konceptu univerzitní výuky příslušných národních filologií. Nakonec se abnormální charakter až grotesknost současné situace pokusíme ilustrovat na konkrétním příkladu z vlastní překladatelské praxe.
Anglicky
The collapse of the Yugoslav state (1991–92) also affected national and linguistic issues. Serbo-Croatian language, which was until then, linguistically and politically, the only common language of the Serbs, Croats, Montenegrins and Muslims (Bosniaks later), was replaced in the successor republics by language with the corresponding ethnic glottonym (Croatian, Serbian and later Bosnian and Montenegrin language). Political support for the autonomy and uniqueness of these languages in their respective countries, however, faces an ambiguous acceptance by professionals-linguists. This ambiguity is reflected in the long-term problems with the concept of teaching of the so called national philologies. Finally, we try to illustrate abnormal character and the grotesqueness of the current state on a concrete example from the translatological practice.