2015
Shakespearovský kánon v díle Toma Stopparda
PODROUŽKOVÁ, LucieZákladní údaje
Originální název
Shakespearovský kánon v díle Toma Stopparda
Název česky
Shakespearovský kánon v díle Toma Stopparda
Název anglicky
Shakespearean Canon in the Works of Tom Stoppard
Autoři
PODROUŽKOVÁ, Lucie (203 Česká republika, garant, domácí)
Vydání
Brno, 194 s. 1. 2015
Nakladatel
Masarykova univerzita
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Odborná kniha
Obor
Umění, architektura, kulturní dědictví
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Forma vydání
tištěná verze "print"
Kód RIV
RIV/00216224:14410/15:00087337
Organizační jednotka
Pedagogická fakulta
ISBN
978-80-210-8062-1
Klíčová slova česky
Tom Stoppard; William Shakespeare; současné britské drama; kulturní tradice; kulturní dědictví; shakespearovský kánon; film; povaha a role umění.
Klíčová slova anglicky
Tom Stoppard; William Shakespeare; contemporary British drama; cultural tradition; cultural heritage; Shakespearean canon; film; nature and function of art.
Příznaky
Recenzováno
Změněno: 28. 4. 2016 09:40, Mgr. Lucie Podroužková, Ph.D.
V originále
Tato publikace se zabývá shakespearovskou inspirací v díle současného britského dramatika Toma Stopparda. Práce definuje kánon jako průsečík kulturní tradice a kulturního dědictví a posléze analyzuje tři ze Stoppardových děl, která se shakespearovským kánonem bezprostředně pracují: hru Rosenkrantz a Guildenstern jsou mrtvi, v níž je Shakespeare nahlížen z obrácené perspektivy, dvouaktovku Doggův Hamlet, Krhútův Makbeth, kde je Shakespeare použit prostřednictvím redukce, a scénář k filmu Zamilovaný Shakespeare, který k Shakespearovi přistupuje pomocí fúze dějové linie snímku se zápletkou Shakespearova dramatu. Shakespeare – jeho dílo, osobnost i kult – je Stoppardem chápán jako univerzální symbol umělce a umění, jeho podstaty a funkce.
Anglicky
The publication examines the nature of Shakespearean inspiration in the works of Tom Stoppard. It commences with a definition of the canon as an intersection of cultural tradition and cultural heritage, and proceeds with an in-depth analysis of three Stoppard’s works which are directly linked to the Shakespearean canon: the play Rosencrantz and Guildenstern Are Dead, which approaches Shakespeare from a reversed perspective, combined one-acts Dogg’s Hamlet, Cahoot’s Macbeth, which feature Shakespeare in the form of reduction, and the screenplay Shakespeare in Love, where the film narrative and Shakespeare’s drama interact in various degrees of collision and fusion. Stoppard understands Shakespeare – his works, personality and cult – as a universal symbol of the artist and of art.