u 2008

Peut-on parler d'un argot des jeunes?

POLICKÁ, Alena

Základní údaje

Originální název

Peut-on parler d'un argot des jeunes?

Autoři

Vydání

Brno, 2008

Nakladatel

Masarykova univerzita, Filozofická fakulta

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Účelové publikace

Obor

60200 6.2 Languages and Literature

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Organizační jednotka

Filozofická fakulta

Klíčová slova anglicky

argot ; slang francouzské mládeže ; neologie ; expresivita ; slangová univerzália ; argotologie ; slangový věk ; rezolekt ; stereotypizace ; francouzsko-česká komparatistika

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 16. 5. 2016 13:50, doc. PhDr. Alena Němcová Polická, Ph.D.

Anotace

ORIG EN

V originále

Srovnání společných a odlišných obecných rysů slangového projevu mladých v rozdílném sociálním a etnickém prostředí. Materiálovým východiskem se staly projevy mladých lidí, převážně chlapců ze dvou francouzských učilišť (v multietnické Paříži a v provinčním městě Yzeure ve střední Francii) a z českého učiliště v Brně. Sběr materiálu probíhal ve třech etapách: nejprve byli žáci pozorováni při spontánní konverzaci a zároveň skrytě nahráváni (sociolingvistická metoda participačního pozorování), následně jim byla naše identita odhalena a v rámci výuky národního jazyka byli vyzváni k vyplnění dotazníku (kvantitativní sběr slangového lexika) a nakonec o jednotlivých lexémech a o slangu vůbec diskutovali s vědomím pořizovaného záznamu (metoda semi-direktivního rozhovoru). Kombinace těchto tří metod poskytla jak kvantitativní, tak kvalitativní sondu do slangu mládeže jednak v reálném úzu, jednak na úrovni imaginární – epilingvistické; identitární interpretace slangu jednotlivými mluvčími označujeme termínem „imaginaire argotique“. Teoretická východiska této práce se musela vyrovnat s rozdíly v lingvistickém chápání problematiky ve francouzském a českém prostředí. Nejprve bylo nutné terminologické srovnání neekvivalentních termínů argot - slang, srovnání přístupu k jejich výzkumu v české a francouzské jazykovědě, a také srovnání lexikologického a sociolingvistického přístupu těchto lingvistik k problému nespisovného lexika vůbec. Dalším cílem této práce bylo aplikovat teoretické poznatky získané ze studia sekundární literatury na vlastní jazykový materiál a tím ověřit nosnost našich hypotéz a umožnit tak zobecnění zkoumaných jevů ze tří lokalit na mládež jako věkovou skupinu. Pevně doufáme, že tímto zobecněním přispějeme k rozvoji teorie psychologie komunikace a k poznání a vhodné interpretaci slangu mládeže zvlášť. Hlavní funkcí jakéhokoli typu sociolektu je dle našeho přesvědčení funkce expresivní, ta však není ve francouzské argotologii běžně připomínána (narozdíl od funkcí kryptické, ludické a identitární). Vzhledem k absenci pojmu (lexikální) expresivita ve francouzské jazykovědě jsme pro zpracování materiálu využili aplikací Zimovy kategorizace expresivity na francouzský i český korpus a pomocí metody následných filtrů (filtres successifs) navrhujeme kritéria, která by umožnila začlenit slova do různých typů slangu – obecný slang, obecný slang mládeže, regionálně/sociálně omezený slang či mikroslang. Mládež má tendenci totemizovat určitá slova, označujeme je termínem „slova identitární“ (mots identitaires), jako symboly generační (či jiné skupinové) příslušnosti. Toto lexikum je pro svoji silnou expresivitu a frekvenci užití často polysémní až desémantizované. Typickým příkladem jsou české intenzifikátory typu hafo, hrubý, hustý, atd. Rychlé stírání expresivity je důvodem extrémní dynamičnosti inovací, v důsledku čehož tvoří výrazy spojené s některými tématy bohaté synonymní řady expresivních slov.

Anglicky

Hlavním tématem disertační práce nazvané Peut-on parler d´un argot des jeunes ? (což lze jen volně přeložit jako Lze hovořit o slangu mládeže?) je srovnání společných a odlišných obecných rysů slangového projevu mladých v rozdílném sociálním a etnickém prostředí. Srovnání dvou francouzských korpusů výrazových prostředků pro skupiny typických umožňuje i obecnější zamyšlení nad diatopickými a diastratickými variantami sociolektu sledovaných skupin. Teoretická východiska této práce se musela vyrovnat s rozdíly v lingvistickém chápání problematiky ve francouzském a českém prostředí. . Vzhledem k absenci pojmu (lexikální) expresivita ve francouzské jazykovědě jsme pro zpracování materiálu využili aplikací Zimovy kategorizace expresivity na francouzský i český korpus a pomocí metody následných filtrů (filtres successifs) navrhujeme kritéria, která by umožnila začlenit slova do různých typů slangu – obecný slang, obecný slang mládeže, regionálně/sociálně omezený slang či mikroslang. Mládež má tendenci totemizovat určitá slova, označujeme je termínem „slova identitární“ (mots identitaires), jako symboly generační (či jiné skupinové) příslušnosti. Toto lexikum je pro svoji silnou expresivitu a frekvenci užití často polysémní až desémantizované. Typickým příkladem jsou české intenzifikátory typu hafo, hrubý, hustý, atd. Rychlé stírání expresivity je důvodem extrémní dynamičnosti inovací, v důsledku čehož tvoří výrazy spojené s některými tématy bohaté synonymní řady expresivních slov. Psychicky podmíněná potřeba expresivního vyjadřování (emoční labilita adolescentů, snaha o vyjádření vlastních emocí pomocí identitárních slov) a současně sociálně podmíněná snaha o impresi (intence zaujmout novými výrazy své okolí novými výrazy, šokovat dospělé v rámci generační revolty proti konvencím a pobavit své vrstevníky ve snaze o udržení/vylepšení vlastního postavení v hierarchii skupiny) jsou dva hlavní faktory geneze mládežnického slangu. Odpověď na titulní otázku je tedy kladná. Přestože existují značné rozdíly ve slovní zásobě jednotlivých skupin adolescentů a de facto by bylo vhodnější hovořit o slanzích mládeže, v jednotném čísle lze o slangu mládeže hovořit jak ve funkční rovině (viz výše zmiňované společné psycho-sociální rysy této mluvy), tak i v rovině identitárně-interpretativní, kdy se zejména v médiích vytváří v posledních letech obraz obecného slangu mládeže, se kterým se tito mladí více či méně ztotožňují. Závěrem lze tedy říci, že slang mládeže má v obou jazycích značně odlišné formy (ve Francii jsou například pro potomky přistěhovalců typické přesmyčky zvané „verlan“, v České republice zas resufixace slov), avšak skupinové chování mluvčích, jejich motivace inovovat jazyk, témata hovoru a další situace jsou zcela analogické.