Vliv časové struktury na odkládání studijních úkolů, sebeposuzovanou prokrastinaci a subjektivně prožívaný stres

MALATINCOVÁ, Tatiana a Marie KUŘÁTKOVÁ. Vliv časové struktury na odkládání studijních úkolů, sebeposuzovanou prokrastinaci a subjektivně prožívaný stres. In Sociální procesy a osobnost 2016. 2016.

Základní údaje

• Originální název: Vliv časové struktury na odkládání studijních úkolů, sebeposuzovanou prokrastinaci a subjektivně prožívaný stres
• Název česky: Vliv časové struktury na odkládání studijních úkolů, sebeposuzovanou prokrastinaci a subjektivně prožívaný stres
• Název anglicky: The effect of time structure on delay of academic tasks, self-reported procrastination and subjective stress
• Autoři: MALATINCOVÁ, Tatiana a Marie KUŘÁTKOVÁ.
• Vydání: Sociální procesy a osobnost 2016, 2016.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Prezentace na konferencích
• Obor: 50100 5.1 Psychology and cognitive sciences
• Stát vydavatele: Slovensko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: akademická prokrastinace; časová struktura; odkládání; stres; mediační analýza
• Klíčová slova anglicky: academic procrastination; time structure; delay; stress; mediation analysis

Anotace

Předchozí výzkum naznačuje, že vyšší struktura zvyšuje pocit kontroly nad vlastním časem a zároveň snižuje prožívaný stres (Häfner, Stock, 2010). Cílem této studie bylo zjistit, jakým způsobem vnímaná struktura studia a časová struktura každodenního fungování ovlivňují míru prokrastinace a subjektivní prožívání stresu. Předpokládali jsme, že vyšší struktura povede k nižší prokrastinaci a skrze ní k nižšímu stresu a zároveň že lidé s přísnějším režimem budou i menší míru odkládání považovat za prokrastinaci, protože si budou více vědomi svých časových limitů. Pro tento účel jsme požádali 450 studenty různých oborů (z toho 322 žen; průměrný věk = 22,2) o vyplnění dotazníku měřícího akademickou prokrastinaci, vnímanou strukturu každodenního fungování a strukturu studia, a také formuláře týkajícího se zkoušek a závěrečných prací z posledního zkouškového období, konkrétně časových údajů o termínech a začátku práce, nakolik se studenti cítili, že prokrastinují, a nakolik prožívali stres. Jak struktura studia, tak struktura každodenního fungování slabě negativně korelovaly se skórem akademické prokrastinace (r = - 0,10, r = - 0,24) i s reálným odkládáním úkolů (r = - 0,11; r = - 0,24). Vztah struktury studia a sebeposuzované prokrastinace byl plně vysvětlen časovými údaji o odkládání. Struktura každodenního fungování však korelovala nezávisle s odkládáním i sebeposuzovanou prokrastinací. Studenti s vysokou každodenní strukturou zároveň udávali delší optimální čas na dokončení práce a vztah mezi odkládáním a subjektivním pocitem prokrastinace byl u nich silnější. Mediační analýza ukázala, že struktura má ambivalentní vztah ke stresu – může ho snižovat skrze nižší prokrastinaci, ale nezávisle na prokrastinaci ho může i zvyšovat, pravděpodobně kvůli očekávaným sankcím.

Anotace anglicky

Research suggests that higher structure increases perception of control over one’s time and reduces subjective stress (Häfner & Stock, 2010). The present study explored the effects of perceived structure of one’s studies and structure of everyday functioning (presence of daily routines) on procrastination and subjective stress. We expected that higher structure will lead to less procrastination and, subsequently, less stress. However, we also expected that people with restrictive daily routines will perceive less severe delay as procrastination, as they will be more likely to perceive time as a limited resource. Thus, we asked 450 students of various fields (322 female, Mean age = 22.2) to complete measures of academic procrastination, perceived study structure and perceived daily structure, and a form regarding latest exams and written assignments, asking about temporal information on available time and time spent working, perceived procrastination, and associated stress. Both study structure and daily structure had weak negative relationships with academic procrastination (r = - .10, r = - .24) and actual task delay (r = - .11; r = - .24). While the relationship between study structure and self-reported procrastination was completely explained by delay, daily structure had independent relationships with both procrastination and delay. In addition, students with high daily structure reported earlier optimum time to start working and showed stronger correlation between delay and self-reported procrastination. A mediation analysis showed an ambivalent relationship between structure and stress: Although structure may reduce stress through reduced procrastination, it can also increase stress independent of procrastination, possibly due to punishment threats.